Inocybe soluta

Úvodní stránka

Myko atlas - Inocybe soluta

Inocybe soluta Velen. 1920

vláknice hladká

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Inocybaceae
Inocybe

Synonyma

Inocybe brevispora Huijsman 1955

Popis

Klobouk je široký 15–30 mm, některé zdroje – např. Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) – uvádí až 60 mm. Je nejprve oble kuželovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý, nakonec rozprostřený až plochý se středovým bradavčitým hrbolem, hnědý, při okraji světlejší, uprostřed až černohnědý, radiálně vláknitý, plstnatý, uprostřed někdy šupinkatý. Okraj klobouku mladých plodnic spojuje se třeněm bělavá, záhy pomíjivá pavučinka.

Lupeny jsou středně husté, nejprve bělavé, později nahnědlé, někdy s rezavým odstínem, na ostří světlejší.

Třeň je válcovitý, 30–60 x 3–8 mm, na bázi někdy mírně rozšířený, ne však s hlízou, šedohnědý, v horní části světlejší, s věkem tmavnoucí, jemně podélně vláknitý.

Dužnina je bělavá, ve spodní části třeně nahnědlá. Pach je spermatický. Chuť je nevýrazná.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou drobné, většinou obdélníkové, někdy až trojúhelníkové, jen s několika málo nevýraznými hrbolky, 6,5–8 x 5–6,5 µm.

Cheilocystidy i pleurocystidy jsou vakovité až štíhle vřetenovité, metuloidní, ale s velmi tenkými stěnami a minimem krystalků, na vrcholu jen v nejhornější části třeně lze někdy pozorovat řídce se vyskytující válcovité až kyjovité terminální hyfy připomínající hymeniální cystidy.

Výskyt

Roste od července do října, roztroušeně, pod jehličnany (smrk). Upřednostňuje chudé kyselejší minerální půdy.

Možná záměna

Nálezy doporučujeme vždy mikroskopovat.

Je makroskopicky prakticky nerozlišitelná od vláknice vlnaté (Inocybe subcarpta), která má větší výtrusy jen s minimem pravidelných obdélníkových nebo trojúhelníkových tvarů. Existují však různé přechodové formy, kdy je pro přesné určení nezbytná sekvenace DNA.