Lactarius picinus Fr. 1838
ryzec smoločerný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Lactarius |
Synonyma
Lactarius azonites var. picinus (Fr.) Quél. 1888
Lactarius fuliginosus subsp. picinus (Fr.) Konrad & Maubl. 1932
Lactifluus picinus (Fr.) Kuntze 1891
Popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve téměř polokulovitý s podvinutým okrajem, později sklenutý s podehnutým okrajem, v dospělosti uprostřed mírně prohloubený. Pokožka je matná, jemně plstnatá, nepravidelně hrbolkatá, tmavě hnědá až černohnědá, za sucha někdy rozpraskaná.
Lupeny jsou spíše husté, s četnými lupénky, bělavé až až krémové, u třeně připojené, někdy vykrojené a téměř volné.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 10–25 mm, hnědý až šedohnědý, pod kloboukem a na bázi někdy až bělavý, v dospělosti dutý.
Dužnina je tuhá, bělavá, na řezu postupně s růžovými nebo oranžovým zbarvením. Chuť je nahořklá, po chvíli palčivá. Mléko je bílé, barevně neměnné, palčivé.
Výtrusný prach je okrový, podle Romagnesiho stupnice barvy výtrusného prachu (pro holubinky) přibližně 3c.
Výtrusy jsou široce elipsoidní až téměř kulovité, 7–8,5 x 6–8 µm, s vysokou ornamentikou vytvářející neúplnou síťku.
 |
Výskyt
Roste od srpna do října, roztroušeně, jednotlivě nebo ve skupinách, ve vlhkých jehličnatých lesích pod smrky, možná i pod jedlemi.
Možná záměna
Jedlý a chutný ryzec černohlávek (Lactarius lignyotus) vytváří menší plodnice, má na třeň sbíhavé lupeny a mírnou příjemnou chuť.
Ryzec řídkolupenný (Lactarius ruginosus) má řidší lupeny a roste v bučinách.
Řidší lupeny a světlejší zbarvení vykazuje ryzec sazový (Lactarius fuliginosus). Má větší výtrusy a roste obvykle pod listnáči.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Poznámky k systematice
Podle Antonín (2006) nebo Fellner (2016) česky ryzec datlí.
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
|
Hagara L. (1992): Huby - dvojníky. Obzor, Bratislava |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2020-0162 (03.10.2020, Ústecký kraj)
0071-2020-0300 (30.09.2020, Jihočeský kraj)
0066-2020-0121 (29.08.2020, Středočeský kraj)
0066-2020-0115 (22.08.2020, Středočeský kraj)
