Lentinellus castoreus (Fr.) Kühner & Maire 1934
houžovec bobří
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Auriscalpiaceae Lentinellus |
Popis
Klobouk je široký 40–120 mm, ledvinovitý, vějířovitý nebo nepravidelně polokruhovitý, v mládí s podvinutým okrajem, sklenutý, později plochý, někdy laločnatý. Pokožka klobouku je obvykle radiálně vrostle vláknitá, na povrchu místy bíle plstnatá, tmavě plstnatá zejména kolem místa přirůstajícího (bez třeně) k substrátu, žlutohnědá až červenohnědá.
Lupeny jsou husté, vysoké 5–10 mm, s výrazně zubatým ostřím, bělavé nebo krémové, hnědnoucí nebo rezavějící. Sbíhají se k místu připojení klobouku k substrátu.
Třeň obvykle chybí.
Dužnina je pružná (houževnatá), tenká, bledá. Vůně je nevýrazná, chuť obvykle silně palčivá.
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou široce eliptické, 3,5–5 x 2,5–3,5 µm, slabě amyloidní, jemně bradavčité.
 |
Výskyt
Roste dosti vzácně, od června do října, většinou ve skupinách či trsech na tlejícím dřevě jehličnanů, především borovic a smrků, někdy i na listnáčích (bříza, topol). Hojnější je ve středních a vyšších polohách.
Možná záměna
Velmi podobný houžovec medvědí (Lentinellus ursinus) vytváří menší plodnice, roste většinou na listnáčích v teplejších oblastech s nižší nadmořskou výškou, má výrazně amyloidní výtrusy a pokožka klobouku může být uprostřed nebo v místě přirůstání klobouku k substrátu až huňatá. Někteří autoři považují houžovec medvědí a houžovec bobří za jediný druh a uvádějí houžovec bobří jako varietu Lentinellus ursinus var. castoreus.
Houžovec vlčí (Lentinellus vulpinus) roste obvykle v bohatších trsech a často vytváří krátký třeň. Dle L?ss?e&Petersen je hlavním rozpoznávacím znakem neamyloidní vrstva mezi dužninou a pokožkovou plstí a absence skeletálních hyf. V době vydání Červeného seznamu (Holec a kol. (2006)) byly z ČR známy jen dva doložené nálezy.
Méně zkušení houbaři zaměňují houžovce za pravé hlívy rodu Pleurotus (viz hlíva ústřičná Pleurotus ostreatus), ty však mají lupeny na ostří vždy hladké.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Vladimír Sojka
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Cavet J. (2016): Sur quelques champignons présentés lors de la "journée des especies rares ou intéressantes" a La Tour-du-Pin, le 25 janvier 2014. |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
Nálezy
0087-2022-0162 (13.09.2022, Středočeský kraj)
0087-2022-0116 (10.07.2022, Středočeský kraj)
0071-2020-0303 (30.09.2020, Jihočeský kraj)
0066-2018-0165 (20.10.2018, Jihočeský kraj)
