Lentinellus ursinus (Fr.) Kühner 1926
houžovec medvědí
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Auriscalpiaceae Lentinellus |
Popis
Klobouk je široký 20–70 mm, ledvinovitý až nepravidelně polokruhovitý, v mládí s podvinutým okrajem, sklenutý, později plochý, často laločnatý. Pokožka klobouku je u mladších plodnic plstnatá, ochmýřená až huňatá, zejména kolem místa přirůstajícího (bez třeně) k substrátu, při okraji hladká, okrová, červenohnědá až skořicově hnědá, někdy vybledající.
Lupeny jsou husté, nízké, s výrazně zubatým ostřím, bělavé nebo krémové, hnědnoucí nebo rezavějící. Sbíhají se k místu připojení klobouku k substrátu.
Třeň obvykle chybí.
Dužnina je pružná (houževnatá), tenká, bledá. Vůně je nevýrazná, chuť obvykle silně palčivá.
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou široce eliptické, 3,5–5 x 2,5–3,5 µm, výrazně amyloidní, s jemnou ornamentikou tvořenou izolovanými tečkami.
Výskyt
Roste vzácně, od června do října, většinou ve skupinách či trsech na tlejícím dřevě listnatých stromů, především buků a habrů, v teplejších oblastech, typicky na svazích svažujících se k vodním tokům nebo v údolních nivách. Najdeme jej také na bříze, topolech, vrbě nebo na javoru, výjimečně na jehličnanech (smrk).
Možná záměna
Typickým znakem houžovce medvědího je "kožešinka" na pokožce klobouku, která ale nemusí být vždy výrazná.
Velmi podobný houžovec bobří (Lentinellus castoreus) vytváří větší plodnice, roste většinou na jehličnanech ve vyšších nadmořských výškách, má jen slabě amyloidní výtrusy a pokožka klobouku je jemně plstnatá. Někteří autoři považují houžovec medvědí a houžovec bobří za jediný druh a uvádějí houžovec bobří jako varietu Lentinellus ursinus var. castoreus.
Houžovec vlčí (Lentinellus vulpinus) roste obvykle v bohatších trsech a často vytváří krátký třeň. V době vydání Červeného seznamu (Holec a kol. (2006)) byly z ČR známy jen dva doložené nálezy.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
Nálezy
0066-2018-0169 (27.10.2018, Praha)
