Melanoleuca strictipes (P. Karst.) Jul. Schäff. 1951
tmavobělka světle medová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Tricholomataceae Melanoleuca |
Synonyma
Melanoleuca evenosa (Sacc.) Konrad 1927
Melanoleuca substrictipes Kühner 1978
Tricholoma strictipes P. Karst. 1882
Popis
Klobouk je široký 50–100 mm, nejprve sklenutý, později ploše rozprostřený až mírně prohloubený, s okrajem dlouho podehnutým, obvykle se širokým a tupým středovým hrbolkem, bílý, šedobílý, bělavý, krémový až světle okrový, hladký a matný.
Lupeny jsou spíše husté, 3–8 mm široké, prostřídané hojnými lupénky, bílé, v dospělosti krémové, ke třeni široce připojené a krátce sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 80–150 x 10–20 mm, na bázi často rozšířený (až 25 mm), bělavý, podélně vláknitý, na bázi bíle plstnatý.
Dužnina je bílá nebo bělavá, pod pokožkou klobouku někdy krémová. Vůně je nevýrazná, někdy snad lehce spermatická. Chuť je mírná nebo lehce nahořklá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické, 7,5–10 x 4–5,5 µm, amyloidní, jemně bradavčité.
 |
Cheilocystidy (na ostří lupenů) a pleurocystidy (na ploše lupenů) jsou vřetenovité nebo lahvovité, na vrcholu často zdobené krystalky.
Výskyt
Roste od května do října, roztroušeně, jednotlivě nebo menších skupinách, na loukách, lesních mýtinách, v trávě při okraji smrčin, někdy i ve světlých listnatých lesích. Upřednostňuje vyšší polohy.
Možná záměna
Lze ji zaměnit především za podobně zbarvené tmavobělky.
Tmavobělka bradavčitá (Melanoleuca verrucipes) má zejména v mládí hnědě, někdy téměř černě šupinkatý třeň.
Holec a kol. (2012) zmiňuje vzácnou tmavobělku podhorskou (Melanoleuca subalpina) s kratším třeněm a na konci zaoblenými lahvovitými cheilocystidami.
Kuchyňské využití
Je obvykle uváděna jako jedlá houba nevalné chuti. Je kuchyňsky bezvýznamná.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
Nálezy
0013-2021-0069 (28.05.2021, Ústecký kraj)
0071-2019-0030 (13.06.2019, Jihočeský kraj)
0066-2017-0049 (01.07.2017, Ústecký kraj)
