Oxyporus obducens (Pers.) Donk 1933
ostropórka rozlitá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Hymenochaetales Oxyporaceae Oxyporus |
Synonyma
Coriolus obducens (Pers.) Bourdot & Galzin 1925
Fomitopsis obducens (Pers.) P. Karst. 1899
Polyporus inhalatus Velen. 1922
Polyporus obducens Pers. 1825
Poria obducens (Pers.) Cooke 1886
Rigidoporus obducens (Pers.) Pouzar 1966
Trametes obducens (Pers.) Pat. 1900
Stručný popis
Plodnice jsou jednoleté nebo víceleté, rozlité, vzácně s drobnými kloboučky. Může růst na značné ploše v pruzích dlouhých několik desítek cm, například v dutinách nebo v záhybech kůry.
Rourky jsou 2–5 mm dlouhé, s drobnými (3–6 na mm), okrouhlými, později až nepravidelnými, bílými až krémovými, ve stáří žlutohnědými póry. U víceletých plodnic jsou vrstevnaté.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce elipsoidní, 3–4,5 x 2,5–3,5 µm, tenkostěnné, průsvitné, hladké.
Bazidie jsou 4výtrusé. Válcovité hymeniální cystidy mají vrcholek zdobený inkrustací, která se rozpouští v KOH.
Výskyt
Za příznivých podmínek nacházíme plodnice celoročně na živém i tlejícím dřevě listnáčů, především topolů (z dalších dřevin javor, jilm, jírovec, vrba, ojediněle hlášen nález na borovici). Nejčastěji se tvoří v pozdním podzimu a na začátku zimy, od října do prosince.
Možná záměna
Ostropórka topolová (Oxyporus populinus) vytváří obvykle plodnice s dobře vyvinutými klobouky, vzácně však i plodnice rozlité. V případě pochyností může pomoci mikroskopie - ostropórka topolová má téměř kulovité výtrusy (3,5–4,5 x 2,5–4 µm).
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Kotlaba F., Pouzar Z. (2015): Poznámky k ekologii dvou druhů chorošů: ostropórky rozlité - Oxyporus obduscens - a ostropórky lužní - Oxyporus latemarginatus. |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
Nálezy
0066-2014-0001 (18.01.2014, Středočeský kraj)
