Phellinus laevigatus (Fr.) Bourdot & Galzin 1928
ohňovec hladký
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Hymenochaetales Hymenochaetaceae Phellinus |
Stručný popis
Plodnice jsou víceleté, rozlité, při růstu na šikmých substrátech někdy při horním okraji s neširokým náznakem klobouku, jinde je okraj plodnice tenký, hnědý, v mládí s žlutohnědým odstínem. Subikulum je hnědé, až 1 mm tlusté, černou linkou oddělené od substrátu. Rourky jsou vrstevnaté, krátké (do 1 mm), hnědé, za sucha rozpraskané. Póry jsou žlutohnědé nebo tabákově hnědé, za sucha tmavší, okrouhlé, s hustotou 6-8/mm.
Výtrusy jsou bezbarvé, 4–5 x 3–4 um, eliptické, hladké, tlustostěnné.
Výskyt
Roste dosti vzácně na odumírajícím a mrtvém dřevě listnáčů, především bříz. Podle Bernichia (2005) méně často i na olších, jasanech, vrbách, javorech a lískách. Holec a kol. (2006) uvádí, že na Šumavě roste hlavně na dvou typech biotopů: v lemech rašeliništ (blatkových borů) a v reliktních borech s břízou na balvanitých svazích a skalách. Plodnice nacházíme celoročně.
Možná záměna
Ohňovec Lundellův (Phellinus lundellii) roste často také na bříze a vytváří o trochu "kloboukatější" polorozlité plodnice. Má mírně kratší (kulatější) výtrusy.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia |
