Phellinus Quél. 1886
ohňovec
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Hymenochaetales Hymenochaetaceae |
Stručný popis
Vytváří víceleté plodnice, kloboukaté, polorozlité i rozlité, vždy bez třeně. Plodnice rostou jednotlivě nebo ve skupinách, často vzájemně srůstají. Nacházíme je celoročně.
Svrchní strana klobouků, jsou-li přítomny, bývá okrová, hnědá, rezavě hnědá až téměř černá. Povrch je obvykle nepravidelně hrbolatý nebo soustředně pásovaný, u starších plodnic často od řas zbarven do zelena. Rouško je tvořeno rourkami, u víceletých plodnic uspořádanými v několika vrstvách. Rourky jsou hnědé nebo rezavě hnědé. Póry jsou často velmi drobné, až 6–8/mm, okrouhlé nebo protažené, bělavé, žlutohnědé, okrové, rezavě až oranžově hnědé. Dužnina je tuhá, rezavě hnědá až tmavě hnědá. Výtrusný prach je bílý, nažloutlý až rezavě hnědý. Výtrusy jsou hladké, bezbarvé, žluté až hnědé, neamyloidní, někdy dextrinoidní.
Žije paraziticky nebo saprotrofně na dřevě listnáčů i jehličnanů. Výběr hostitele je u konkrétního druhu někdy dosti specifický a je důležitým určovacím znakem.
Podle Holec a kol. (2012) je v Evropě cca 40 druhů. Tamtéž se dočteme, že dle molekulárních studií je dnes rod Phellinus rozdělován na více menších rodů, popsaných již v minulosti. Pro účely Myko atlasu se však budeme držet zaužívaného širšího pojetí rodu.
Druhy
 |
 |
 |
Phellinus cavicola
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Phellinus ferreus
Phellinus ferrugineofuscus
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Phellinus lundellii
Phellinus pilatii
 |
 |
 |
 |
 |
Phellinus populicola
Phellinus pouzarii
Phellinus pseudopunctatus
 |
 |
 |
 |
Phellinus rhamni
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Phellinus tremulae
