Pholiota cerifera (P. Karst.) P. Karst. 1879
šupinovka zlatozávojná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Strophariaceae Pholiota |
Synonyma
Pholiota aurivella (Batsch) P. Kumm. 1871
Popis
Klobouk je široký 30–150 mm, v mládí zvoncovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý až plochý, žlutý nebo žlutookrový, při okraji obvykle trochu světlejší. Povrch je za vlhka (zejména v mládí) slizký, lepkavý, s rozptýlenými rezavě hnědými, někdy poměrně tmavými šupinami. Okraj klobouku bývá do dospělosti ověšen zbytky vela.
Lupeny jsou středně husté, vysoké 8–12 mm, u třeně připojené, zpočátku krémové, nažloutlé, později žlutohnědé až hnědé se žlutým ostřím, někdy rezavě skvrnité.
Třeň je válcovitý, 50–150 x 5–25 mm, často zakřivený, na bázi někdy kyjovitě rozšířený, často zakřivený, v horní části žlutý, od báze postupně rezavohnědý, se žlutými až rezavě hnědými šupinkami. Prsten v horní třetině třeně tvořený zbytky vela se v dospělosti ztrácí.
Dužnina je pevná, žlutá, v bázi třeně rezavě hnědá. Vůně je nenápadná, dle Holec a kol. (2012) slabě uzeně masová, dle Hagara (2014) trochu aromatická. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou eliptické, 8–11 x 5–6,5 µm, tlustostěnné, hladké, s klíčním pórem.
 |
Výskyt
Roste od září do listopadu (někdy i na jaře), nehojně, jednotlivě nebo v malých trsech, na živých i tlejících větvích a kmenech listnáčů, ve většině případů vrb. Hojnější ve vlhčím prostředí, v blízkosti vodních toků, v lužních lesích atp.
Možná záměna
Obdobně zbarvených šupinovek existuje několik druhů a často je pro přesné určení třeba nálezy mikroskopovat. Šupinovka zlatozávojná má kyjovité cheilocystidy a dle Holec (1998) v hymeniu hojné chrysocystidy. Důležitá je také velikost výtrusů.
Šupinovka slizká (Pholiota adiposa) má trochu kratší výtrusy, roste nejčastěji na buku. Liší se i tvarem cheilocystid a vzácnějšími chrysocystidami.
Šupinovka zlatožlutá (Pholiota limonella) má užší výtrusy (4–5 µm).
Šupinovka tmavošupinná (Pholiota jahnii) má výrazně tmavé, často odstávající šupiny. Liší se i drobnějšími výtrusy.
Kuchyňské využití
Šupinovka zlatozávojná je dnes obvykle označována za nejedlou, méně často za jedlou houbu nižší kvality.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Noordeloos M. E. (2011): Strophariaceae, Fungi Europaei 13, Edizioni Candusso, Italia |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0066-2018-0144 (07.10.2018, Středočeský kraj)
