Pseudohydnum gelatinosum (Scop.) P. Karst. 1868
rosolozub huspenitý
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Auriculariales incertae sedis Pseudohydnum |
Popis
Plodnice jsou kloboukaté, bokem nebo krátkým postranním třeněm přirostlé k substrátu.
Klobouk je široký 20–80 mm, 10–20 mm tlustý, vějířovitý, jazykovitý, na horní straně nejčastěji mléčně průsvitně bělavý, někdy však i našedlý nebo hnědý.
Hymenium je tvořeno 1–4 mm dlouhými, poměrně hustými, pružnými, bělavě průsvitnými ostny.
Třeň je postranní, krátký (do 30 mm), zavalitý, na bázi jemně vláknitý, někdy zcela chybí.
Dužnina je bíle vodnatě průsvitná, rosolovitá. Vůně i chuť jsou nevýrazné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce oválné až téměř kulovité, 5–8 x 5–6,5 ?m, průsvitné, hladké.
Bazidie mohou být 2výtrusé i 4výtrusé. Hymeniální cystidy chybí.
Výskyt
Roste od července do listopadu, poměrně hojně, na tlejícím dřevě jehličnanů, typicky ve vlhku na mechem obrostlých pařezech smrků, obvykle ve skupinách, kde jednotlivé plodnice vedle sebe i nad sebou vzájemně srůstají.
Možná záměna
Pro svůj vzhled a konzistenci je tato houba prakticky nezaměnitelná.
Kuchyňské využití
Je jedlý, použitelný i v syrovém stavu například do salátů, vhodný také do polévek, rizota, k nakládání do octa nebo jako ovar.
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš, Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0066-2010-0035 (04.09.2010, Středočeský kraj)
