Ramaria parabotrytis Franchi & M. Marchetti 2018
kuřátka načervenalá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Gomphales Gomphaceae Ramaria |
Popis
Plodnice jsou střední až velké, široké 80–150, vysoké 70–120 mm, keříčkovité, bohatě větvené (v mládí ve tvaru písmene V, později písmene U). Úrovní větvení je 3 až 5. Hlavní větvičky jsou až 20 mm tlusté, bělavé nebo krémové, koncové větvičky a jejich tupé nebo zoubkaté zakončení jsou (lososově) narůžovělé nebo načervenalé.
Hymenium produkující výtrusy je na povrchu větviček horních pater plodnice.
Třeň je obvykle výrazný, 30–80 x 20–40 mm, bez rhizomorf, na bázi bílý, výše krémový, nažloutlý až nahnědlý.
Dužnina je bílá, pevná a v mládí tuhá, později měknoucí až houbovitá, někdy vodnatá. Vůně je nevýrazná, chuť někdy mírně nahořklá.
Výtrusný prach je žlutohnědý.
Výtrusy jsou úzce elipsoidní, válcovité až vřetenovité (boletoidní), 8–13 x 3,5–4,5 µm, tenkostěnné, podélně žebrované, neamyloidní, v oblasti apikula zahnuté.
Výskyt
Roste od srpna do října, především v jehličnatých lesích (smrk, borovice), ale uváděn je i růst pod listnáči (buk, dub).
Kuřátka načervenalá (Ramaria parabotrytis) jsou o něco hojnější než známější kuřátka květáková (Ramaria botrytis), oba druhy jsou však relativně vzácné a měli bychom je v přírodě chránit.
Možná záměna
Velmi podobná jsou kuřátka květáková (Ramaria botrytis) rostou především v listnatých lesích na vápenatých půdách a mají o něco delší výtrusy. Dříve i odborníci oba druhy často zaměňovali.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba. Všechna kuřátka mohou způsobovat citlivějším lidem zažívací potíže.
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Poznámky k systematice
Donedávna byla kuřátka načervenalá v naší i evropské literatuře uváděna jako Ramaria rubripermanens Marr & D.E. Stuntz 1974, ukázalo se však, že toto jméno je platné pouze pro americký druh. Pro evropský druh platí Ramaria parabotrytis Franchi & M. Marchetti 2018.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
Nálezy
0071-2020-0254 (27.09.2020, Jihočeský kraj)
0066-2020-0136 (10.09.2020, Vysočina)
0066-2016-0049 (30.07.2016, Plzeňský kraj)
