Russula amoenoides Romagn. 1967
holubinka sametová
Systematika
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 40–70 mm, v mládí sklenutý, později ploše rozprostřený až mělce prohloubený, červenofialový, ve středu až černofialový, od středu někdy okrově vybledající. Okraj je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha nápadně sametová, slupitelná obvykle více jak do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou nejprve smetanové, v dospělosti okrové, s ostřím při okraji klobouku někdy nafialovělým.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 25–60 x 10–15 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, bílý, někdy na bázi nafialovělý nebo načervenalý.
Dužnina je bílá, při poranění hnědnoucí. Vůně je slanečková, chuť je mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 10% – zelená.
Výtrusný prach je podle Socha a kol. (2011) okrový (3a–3b), vzácně až světle žlutý (4a), podle Kibby (2017) jen světle okrový (3a).
Výtrusy jsou široce oválné, 6–9 x 5,5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou s izolovanými nebo jen vzácně pospojovanými bradavkami.
Výskyt
Roste nehojně v listnatých a smíšených lesích (dub, buk), upřednostňuje křemičité půdy. Červenec až září.
Možná záměna
Je velmi podobná holubince slanečkové (Russula graveolens), popsána je i varieta s krvavě rudým až purpurově červeným kloboukem (Russula graveolens var. rubida). Znakem, který oba druhy odlišuje je tedy především charakter pokožky klobouku. Např. Marstad (2023) vyjadřuje pochybnost, zda se jedná o dobrý druh.
Kuchyňské využití
Je jedlá.
Literatura
![]() |
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
![]() |
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2013-0086 (24.08.2013, Středočeský kraj)