Russula inamoena Sarnari 1994
holubinka nevzhledná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, zprvu téměř kulovitý, postupně sklenutý, ploše rozložený, nakonec uprostřed zřetelně prohloubený až nepravidelně nálevkovitý, hnědookrový, uprostřed obvykle tmavší. Okraj klobouku je často laločnatý, v dospělosti tenký, výrazně hrbolkatě rýhovaný. Pokožka rychle zasychá, lze ji sloupnout asi do 1/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, jen vzácně s lupénky, křehké, krémové, postupně rezavě hnědnoucí, za vlhka s kapkami tekutiny.
Třeň je nepravidelně válcovitý, 40–80 x 15–20 mm, často excentrický, zprvu bělavý, později od báze rezavě hnědnoucí, v dospělosti pod tuhou kůrou téměř dutý.
Dužnina je zprvu pevná, bělavá, v dospělosti křehká, na řezu (rezavě) žloutne. Vůně je nepříjemná, připomínající holubinku smrdutou (Russula foetens). Chuť je palčivá, zejména v lupenech.
Makrochemické reakce: KOH – velmi pomalá, nevýrazná až negativní; FeSO4 – zřetelně růžová; guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je smetanový (2b–2c).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–8,5 x 5,5–7 µm, s vysokou ornamentikou vytvářející neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od září do listopadu, obvykle pod duby. Jedná se o středomořský druh, vzácně se může objevit ve střední Evropě.
Možná záměna
Holubinka smrdutá (Russula foetens) vytváří větší plodnice s dlouho slizkým kloboukem. Má větší výtrusy (7,5–11 x 6,5–9 µm) se spíše izolovaně bradavčitou ornamentikou.
Holubinka páchnoucí (Russula subfoetens) vykazuje pozitivní reakci s KOH.
Holubinka odpudivá (Russula putida) vyhledává suchá stanoviště s borovicemi. Má větší výtrusy (8,5–10 x 7–8,5 µm).
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Ingratae, subsekce Foetentinae.
Literatura
 |
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
