Russula integriformis Sarnari 1994
holubinka horská
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 50–80 mm, podle Sarnari (2005) 50–80 (130) mm, zprvu polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a uprostřed široce prohloubený, červenohnědý, žlutohnědý, někdy s fialovými nebo olivovými odstíny. Okraj klobouku je v dospělosti jen krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za vlhka lesklá, za sucha matná, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru klobouku, někdy i více.
Lupeny jsou spíše husté, s několika lupénky, málo větvené, v dospělosti žluté.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 40–80 (120) x 15–25 mm, bílý, někdy po jedné straně narůžovělý nebo načervenalý, v mládí pevný a plný, později pod tuhou kůrou houbovitý.
Dužnina je pevná, bílá, při poranění někdy okrovějící. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná, výjimečně v lupenech mladých plodnic mírně štiplavá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; guajak – rychle modrá.
Výtrusný prach je žlutý (4c–4d).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9 x 5,5–7,5 µm, s nízkou až středně vysokou ornamentikou tvořenou víceméně izolovanými bradavkami.
Výskyt
Roste v srpnu a září pod smrky. Popsána byla z Itálie, ale většina nálezů pochází ze Skandinávie. U nás se může objevit ve vyšších polohách.
Možná záměna
Velmi podobná holubinka celokrajná (Russula integra) má větší výtrusy (7,5–11 x 7–9,5 µm) s vyšší ornamentikou.
Kuchyňské využití
Je jedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Polychromae, subsekce Paraintegrinae.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
