Russula olivobrunnea Ruots. & Vauras 1994
holubinka olivově hnědá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 50–100 (150) mm, zprvu polokulovitý, brzy sklenutý, ploše rozprostřený a uprostřed prohloubený, hnědý, červenohnědý, často se zelenými nebo fialovými odstíny, uprostřed tmavší. Okraj klobouku je brzy výrazně rýhovaný. Pokožka je dlouho lesklá, později suchá, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, v dospělosti prořídlé, žluté, často příčně propojené (anastomozované), někdy u třeně větvené.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 50–120 x 10–22 mm, bílý.
Dužnina je brzy měkká a křehká, bílá. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžově růžová; guajak – rychle a intenzivně modrozelená.
Výtrusný prach je žlutý (4c-4d).
Výtrusy jsou široce oválné, 9–12 x 7–9,5 µm, s vysokou ornamentikou tvořenou izolovanými ostny.
Výskyt
Roste od července do října, vzácně v jehličnatých lesích pod smrky. Upřednostňuje vlhká stanoviště na vápnité půdě. Hojnější je v severní Evropě, doložena je například v Rakousku.
Možná záměna
Charakteristickými znaky jsou velké výtrusy s izolovaně ostnitou ornamentikou, žlutý výtrusný prach a mírná chuť dužniny.
Holubinka velkovýtrusá (Russula gigasperma) rostoucí pod listnáči má výtrusy ještě větší (8,5–13 x 7,5–11,5 µm) a je palčivá.
Holubinka Romellova (Russula romellii) s podobně velkými a obdobně zbarvenými plodnicemi má prosíťované výtrusy.
Kuchyňské využití
Je jedlá.
Poznámky k systematice
Holubinka olivově hnědá patří podle Sarnari (2005) do sekce Polychromae, subsekce Integriforminae.
Literatura
 |
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
