Russula pallidospora J. Blum ex Romagn. 1967
holubinka bledovýtrusá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Velká holubinka.
Klobouk je široký 60–130 (150) mm, masitý, už od mládí s vhloubeným středem, na okrajích sklenutý s podehnutým okrajem, později hluboce nálevkovitý, s nerýhovaným okrajem. Pokožka klobouku je plstnatá, zprvu bělavá, později většinou se žlutým, žlutooranžovým nebo načervenale okrovým odstínem, neslupitelná.
Lupeny jsou husté (5–6 na 1 cm okraje klobouku), s četnými lupénky, vidlené, zpočátku bělavé, později smetanové, nažloutlé až naoranžovělé.
Třeň je krátký, válcovitý nebo směrem k bázi zúžený, 30–60 (70) x 20–30 mm, tuhý, suchý, ojíněný, pak vrásčitý, bílý, později nažloutlý nebo hnědě okrový.
Dužnina je tuhá, bílá, ve třeni žloutnoucí, s výraznou ovocnou vůní (jablkový kompot). Chuť je mírná, v lupenech ale hořká nebo palčivá.
Makrochemické reakce: guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je tmavě smetanový (2d), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/242/153).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9 x 6–7 µm, s nízkou až středně vysokou ornamentikou, s bradavkami pospojovanými krátkými či delšími hřebínky vytvářející neúplnou, někdy téměř úplnou síťku.
Výskyt
Roste od července do října, vzácně, obvykle ve skupinách v listnatých lesích pod duby a buky, ale zjištěna byla také pod borovicemi.
Možná záměna
Holubinka bílá (Russula delica) a holubinka akvamarínová (Russula chloroides) mají světlejší výtrusný prach (1b–2a) a větší výtrusy s vyšší ornametikou.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Lactarioides.
Literatura
 |
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
