Russula parodorata Sarnari 1999
holubinka nevonná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 20–70 (90) mm, brzy ploše rozprostřený a uprostřed prohloubený, růžově fialový, červenofialový, uprostřed tmavší, jindy naopak okrově vybledající. Okraj klobouku je v dospělosti nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za vlhka lesklá, za sucha jemně sametově matná, lze ji sloupnout asi do 1/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou v dospělosti spíše prořídlé, tenké a křehké, příčně propojené (anastomozované), v dospělosti žluté, bez oranžových odstínů.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 30–70 x 10–20 mm, jemně podélně vrásčitý, bílý, při poranění nebo stářím žloutnoucí nebo hnědnoucí.
Dužnina je poměrně pevná, bílá. Vůně je ovocná (nikdy pelargoniová). Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžově růžová; guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je světle žlutý (4a–4b).
Výtrusy jsou široce oválné, 7,5–9,5 x 6,5–8,5 µm, se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami pospojovanými krátkými či delšími hřebínky vytvářejícími někdy neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od září do listopadu pod duby. Jedná se o středomořský druh, ale jeho výskyt v ČR nelze vyloučit.
Možná záměna
Velmi se podobá holubince vonné (Russula odorata), vytváří však o něco větší plodnice s méně výraznou ovocnou, nikoli květinovou (pelargoniovou) vůní.
Příbuzná a hojná holubinka dívčí (Russula puellaris) roste pod jehličnany.
Kuchyňské využití
Je jedlá, kulinářsky bezvýznamná.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Tenellae, subsekce Puellarinae.
Literatura
 |
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
