Russula poikilochroa Sarnari 1990
holubinka mnohobarvá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Synonyma
Russula poichilochroa orthographic variant
Stručný popis
Klobouk je široký 20–50 (70) mm, sklenutý, později ploše rozprostřený a uprostřed někdy mírně prohloubený, nejčastěji fialový nebo hnědofialový, dosti často se zelenými odstíny, ale také jednotně zlatožlutý (f. heliochroma). Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožku lze sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, někdy s několika lupénky, křehké, bílé.
Třeň je válcovitý 20–50 x 7–15 mm, pod kloboukem obvykle mírně rozšířený, bílý, nešednoucí.
Dužnina je bílá, pevná. Vůně je nevýrazná. Chuť je v lupenech mírně palčivá, ve třeni mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžově růžová; guajak – pomalu (10s), ale zřetelně modrozelená.
Výtrusný prach je bílý (1a).
Výtrusy jsou široce oválné až téměř kulovité, 6,5–9 x 5,5–7 µm, s nízkou ornamentikou vytvářející úplnou síťku.
Výskyt
Roste od července do října, především pod duby. Byla popsána v roce 1990, v Evropě je pravděpodobně široce rozšířena, ale dokladovaných nálezů je poměrně málo. Může být přehlížena.
Možná záměna
Velmi podobná a hojná holubinka křehká (Russula fragilis) má o něco větší výtrusy (6,5–10 x 5,5–8,5 µm), palčivější dužninu, spíše bělavý výtrusný prach (1b) a vykazuje negativní reakci s guajakovou tinkturou.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Russula.
České jméno holubinka mnohobarvá vychází z překladu latinského druhového jména.
Literatura
 |
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
