Russula puellaris
Fr. 1838
holubinka dívčí
Systematika
|
Říše:
Fungi Kmen: Basidiomycota Třída: Agaricomycetes Řád: Russulales Čeleď: Russulaceae Rod: Russula |
Popis
Klobouk je široký 30–50 (70) mm, méně masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, ploše rozprostřený až mělce prohloubený, šedohnědý, s růžovými, fialovými, olivovými nebo žlutými odstíny, ve středu tmavší až téměř černý, v dospělosti vybledající, často žloutnoucí. Okraj je klobouku brzy uzlinatě rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, nejvýše jemně zdrsnělá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 2/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, jen vzácně s lupénky, nevětvené, žilkami propojené, bělavé až smetanové, od ostří žloutnoucí až rezavějící.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 30–60 x 10–20 mm, brzy křehký, houbovitě vycpaný až dutý, podélně vrásčitý, bílý, postupně (šafránově) žloutnoucí, v dospělosti celý žlutý až narezlý.
Dužnina je brzy houbovitá a křehká, bělavá, žloutnoucí až rezavějící. Vůně je nevýrazná, chuť mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; fenol – vínově hnědá; guajak – rychle a středně intenzivně modrá.
Výtrusný prach je smetanový (2c).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9,5 x 5,5–7,5 µm, se středně vysokou ornamentikou, s některými bradavkami izolovanými, jinými propojenými krátkými či delšími spojkami.
Výskyt
Roste od června do října, poměrně hojně, jednotlivě, častěji však ve skupinách, v jehličnatých a smíšených lesích, zejména pod borovicemi, méně často pod smrky nebo jedlemi. Upřednostňuje kyselé půdy.
Možná záměna
Holubinka unylá (Russula versicolor) roste pod břízami, mladé plodnice jsou téměř vždy palčivé a žloutnutí dužniny se projevuje především na bázi třeně. Má také o něco tmavší výtrusný prach a síťnaté výtrusy.
Holubinka raná (Russula nauseosa) má žlutý výtrusný prach a dužnina v lupenech mladých plodnic bývá mírně palčivá.
Vzácná holubinka zemitá (Russula terenopus) voní po pelargoniích.
Vzácná drobná holubinka drobná (Russula pumila) je také mírně palčivá, roste výhradně pod olšemi a má nápadně šednoucí třeň.
Kuchyňské využití
Drobná holubinka dobře identifikovatelná podle žloutnutí třeně a dužniny. Jedlá, pro svoji křehkost a malou vydatnost však houbaři většinou opomíjená.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Tenellae, subsekce Puellarinae.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
![]() |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
![]() |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
![]() |
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
![]() |
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
![]() |
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha |
![]() |
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
![]() |
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek |
Nálezy
0066-2026-0052
(20.07.2026, Ústecký kraj)
0066-2025-0093
(07.08.2025, Ústecký kraj)
0066-2021-0192
(19.08.2021, Zlínský kraj)
0066-2013-0180
(28.09.2013, Středočeský kraj)
0066-2013-0097
(30.08.2013, Středočeský kraj)
0066-2012-0070
(11.08.2012, Vysočina)
0066-2009-0042
(11.07.2009, Vysočina)











