Russula terenopus Romagn. 1952
holubinka zemitá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Drobná holubinka.
Klobouk je široký 20–50 mm, v mládí sklenutý, brzy plochý a ve středu mírně prohloubený, někdy s nízkým hrbolkem, vínově hnědý, někdy narůžovělý (starorůžový), fialově hnědý a ve středu až černý, žlutookrově vybledající. Okraj klobouku je v dospělosti rýhovaný. Pokožka je za sucha při okraji matná, ve středu a za vlhka lesklá, slupitelná téměř ke středu klobouku.
Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, tenké, křehké, ke třeni úzce připojené, obvykle s několika lupénky, nejprve smetanové, nakonec okrové s (rezavě) žlutookrovými skvrnami.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 30–50 x 5–10 mm, brzy houbovitě vycpaný až téměř dutý, křehký, jemně podélně vrásčitý, bílý, žloutnoucí.
Dužnina je brzy houbovitá a křehká, bělavá, žloutnoucí. Vůně je ovocná až pelargoniová, někdy intenzívní. Chuť je mírná, v lupenech mladých plodnic někdy slabě palčivá.
Makrochemické reakce: guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je smetanový (2c–2d), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/204/128).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–8,5 x 5–6,5 µm, se středně vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste od července do září, vzácně pod osikami, břízami, habry, lípami a lískami, preferuje vlhčí lokality.
Možná záměna
Vzhledem k barevné proměnlivosti podobných druhů holubinek je třeba nálezy mikroskopovat a věnovat pozornost i dalším znakům, jako je vůně a chuť dužniny, případně barva výtrusného prachu. Důležitá může být i ekologie, zde se však odborné názory někdy různí.
Holubinka muškátová (Russula versatilis) roste na podobných stanovištích, vytváří o něco větší plodnice a má tmavší výtrusný prach (3b–3c).
Holubinka unylá (Russula versicolor) roste především pod břízami, má nápadně protáhlé výtrusy a výrazněji palčivou dužninu.
Hojná holubinka dívčí (Russula puellaris) roste v jehličnatých i listnatých lesích, má výrazněji žloutnoucí plodnice, vždy mírnou dužninu s nevýraznou vůní (nikdy nevoní po pelargoniích).
Holubinka pelargoniová (Russula pelargonia) je středně palčivá a má více prosíťované výtrusy.
Holubinka vonná (Russula odorata) roste především pod duby, má žlutý výtrusný prach (4b–4c). Tmavě žlutý výtrusný prach má i hojná holubinka měnlivá (Russula risigallina).
Kuchyňské využití
Je jedlá, pro vzácnost a křehkou konzistenci však kulinářsky nevýznamná.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Tenellae, subsekce Puellarinae.
Literatura
 |
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
