Russula pelargonia Niolle 1941
holubinka pelargoniová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Drobná holubinka. Klobouk 20–50 mm široký, v mládí vyklenutý, později ploše rozložený a ve středu prohloubený, šedofialový, vínově purpurový, vzácně šedozelený, někdy od středu okrově vybledající. Okraj v dospělosti nejvýše krátce uzlinatě rýhovaný. Pokožka za sucha matná až sametová, za vlhka lepkavá a lesklá, slupitelná asi do 1/2 poloměru klobouku. Lupeny spíše husté, později prořídlé, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, některé vidlené, nejprve bělavé, v dospělosti smetanové. Třeň 20–50 x 5–10 mm, válcovitý až kyjovitý, křehký, brzy houbovitě vycpaný až dutý, v dospělosti jemně podélně vrásčitý, bílý, poraněním a za vlhka šednoucí. Dužnina křehká, bílá, pod pokožkou klobouku někdy narůžovělá, poraněním a stářím šednoucí, vůně pelargoniová, chuť středně palčivá. Výtrusný prach smetanový (2a–2b). Výtrusy 7–10 x 5,5–9 µm, se střední až vysokou ornamentikou vytvářející až téměř úplnou síťku. Roste nehojně na vlhkých až podmáčených stanovištích ve světlých listnatých a smíšených lesích zejména pod osikami a břízou. Červenec až září.
Možná záměna
Holubinka vonná (Russula odorata).
Holubinka topolová (Russula clariana).
Holubinka fialová (Russula violacea).
Holubinka křehká (Russula fragilis).
Vzácná drobná holubinka olšinná (Russula alnetorum) je jen mírně palčivá, roste výhradně pod olšemi a má nápadně žloutnoucí nebo šednoucí třeň.
Autorství textů: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Geoffrey Kibby (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Radomír Socha, Václav Hálek, Jiří Baier, Jiří Hák (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Mauro Sarnari (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Roberto Galli (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
