Russula renidens Ruots., Sarnari & Vauras 1998
holubinka purpurově červená
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 30–80 (100) mm, zprvu polokulovitý, brzy sklenutý, ploše rozprostřený a uprostřed mírně prohloubený, někdy se širokým středovým hrbolkem, živě (růžově) červený, méně často (měděně) hnědočervený nebo hnědofialový, lesklý. Okraj klobouku je v dospělosti nevýrazně rýhovaný. Pokožku lze sloupnout asi do dvou třetin poloměru klobouku.
Lupeny jsou zprvu spíše husté, později prořídlé, s hojnými lupénky, někdy větvené, bílé, v dospělosti krémové.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 40–100 x 10–20 mm, obvykle narůžovělý nebo načervenalý. Relativně dlouhý třeň je pro tento druh typický.
Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku někdy načervenalá, v dospělosti šednoucí. Vůně je nevýrazná, ovocná. Chuť je středně palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; guajak – rychle modrozelená.
Výtrusný prach je smetanový (2c–2d).
Výtrusy jsou široce oválné, 7–9 x 5,5–7 µm, s nízkou ornamentikou vytvářející nejvýše neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od srpna do října pod břízami, někdy v rašeliníku. Je hojná v severní Evropě, v České republice se může objevit ve vyšších polohách. Nalezena byla v Polsku.
Možná záměna
Holubinka rudonohá (Russula rhodopus) roste pod smrky, často v rašeliníku. Má o něco tmavší výtrusný prach (2c–3b) a větší výtrusy (7–10 x 6,5–8 µm).
Holubinka broskvová (Russula persicina) roste v teplejších lesích pod listnáči (např. dub, buk, líska), má výraznější ornamentiku výtrusů a spíše matnou pokožku klobouku.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Sardoninae.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
