Russula rutila Romagn. 1946
holubinka vápnomilná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 30–80 (120) mm (podle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) nebo Kibby (2017) však jen 30–60 mm), sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a uprostřed mělce prohloubený, živě červený, růžový nebo červenooranžový, někdy s (měďově) červenohnědými nebo fialově hnědými odstíny, uprostřed žlutookrově vybledající. Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je matná, lze ji sloupnout asi do 1/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou spíše husté, jen vzácně s lupénky, u třeně často větvené, v dospělosti příčně propojené (anastomozované), křehké, zprvu smetanové, nakonec žluté.
Třeň je válcovitý, směrem k bázi zúžený nebo naopak mírně kyjovitý, podle Sarnari (1998) 30–100 x 10–30 mm velký, vrásčitý, bílý, někdy narůžovělý.
Dužnina je bílá, téměř neměnná. Vůně je nevýrazná nebo ovocná. Chuť je středně až ostře palčivá, zejména v lupenech.
Makrochemické reakce: FeSO4 – slabě šedorůžová; fenol – červenohnědá; guajak – téměř negativní, v případě Russula rutila f. oxydabilis však výrazná.
Výtrusný prach je žlutý (4c).
Výtrusy jsou široce oválné, 7,5–9,5 x 6,5–8 µm, se středně vysokou ornamentikou s bradavkami pospojovanými krátkými či delšími hřebínky vytvářejícími dosti neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od června do listopadu pod duby. Upřednostňuje zásadité půdy.
Možná záměna
Důležitým znakem, který odlišuje holubinku vápnomilnou od podobných druhů s palčivou dužninou, je negativní nebo velmi slabá reakce dužniny s guajakovou tinkturou.
Podobně zbarvená holubinka červenobílá (Russula rubroalba) se žlutým výtrusným prachem, rostoucí pod duby a s podobnou reakcí na guajak je nepalčivá.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Rubrinae.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
