Russula subrubens (J.E. Lange) Bon 1972
holubinka mokřadní
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Synonyma
Russula chamiteae Kühner 1975
Russula graveolens var. subrubens J.E. Lange 1940
Stručný popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 20–90 mm, v mládí polokulovitý až sklenutý, nakonec ploše rozložený a ve středu mělce prohloubený, červený, červenohnědý, uprostředně někdy téměř černý, někdy žlutě nebo žlutohnědě vybledající. Okraj je zprvu mírně podehnutý a hladký, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha spíše matná, za vlhka lepkavá a lesklá, slupitelná asi od 1/3 do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, spíše tlusté, vysoké 5–8 mm, křehké, ke třeni připojené až zaobleně připojené, nejprve bělavé, nakonec okrové, na ostří při okraji klobouku vzácně narůžovělé.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 20–60 x 10–20 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně rýhovaný, bělavý, někdy na bázi narůžovělý, poraněním a stářím žloutnoucí až rezavějící.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bělavá, poraněním žloutnoucí až okrovějící. Vůně je nevýrazně ovocná, u starších a zasychajících plodnic slanečková. Chuť je mírná, v lupenech mladých plodnic někdy mírně palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 10% – zelená.
Výtrusný prach je smetanový až okrový (2d–3b).
Výtrusy jsou široce oválné, 7,5–9,5 x 5,5–7,5 µm, se středně vysokou ornamentikou s bradavkami pospojovanými krátkými či delšími hřebínky vytvářejícími neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od července do září, vzácně, na podmáčených půdách pod vrbami (podle Socha a kol. (2011) také pod olšemi), někdy i v porostech rašeliníku.
Možná záměna
Makroskopické znaky slanečkově vonících holubinek mohou být nejednoznačné a často se překrývají. Při určení holubinky mokřadní je důležitá ekologie, vazba na vrby (olše) a vlhká stanoviště. Pomoci může i mikroskopie výtrusů – zatímco většina slanečkově vonících holubinek má ornamentiku výtrusů tvořenu izolovanými ostny a bradavkami, holubinka mokřadní (Russula subrubens) má výtrusy neúplně prosíťované.
Někteří autoři považují holubinku mokřadní jen za varietu holubinky slanečkové (Russula graveolens).
Kuchyňské využití
Je jako všechny slanečkově vonící holubinky jedlá, pro vzácnost však kuchyňsky nevýznamná.
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
