Russula zonatula Ebbesen & Jul. Schäff. 1952
holubinka pásečkatá

Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 20–60 mm, nejprve polokulovitý, později rozprostřený, uprostřed někdy prohloubený, se zvlněným okrajem, v mládí lehce, později dlouze a výrazně rýhovaný. Pokožka klobouku je za vlhka slizká a lesklá, barevně proměnlivá, růžová, (vínově, masově) červená, červenohnědá, uprostřed okrová, někdy téměř pásovaná, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou u okraje tupé, poměrně křehké, větvené a žilkami pospojované, v mládí téměř bílé nebo světle smetanové, v dospělosti okrové.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 30–50 x 5–10 mm, někdy směrem ke klobouku mírně zúžený, křehký, houbovitý, vrásčitý, bílý, od báze žloutnoucí.
Dužnina je bílá, žloutnoucí, nevýrazné ovocné vůně. Chuť je mírná, v lupenech někdy mírně palčivá, podle Galli (1996) může být po delším ochutnávání výrazně palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je světle okrový (3a–3b).
Výtrusy jsou široce oválné, 6–9 x 5,5–7 µm, s nízkou až středně vysokou ornamentikou tvořenou izolovanými ostny bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste od července do října vzácně v malých skupinách pravděpodobně pouze pod buky. Může být přehlížena.
Možná záměna
Holubinka dceruščina (Russula puellula) má světlejší výtrusný prach (2a–2c) a ornamentiku výtrusů s bradavkami zčásti propojenými krátkými či delšími spojkami.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Literatura
![]() |
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
![]() |
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |





