Sarcomyxa serotina (Pers.) P. Karst. 1891
pařezník pozdní
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Sarcomyxaceae Sarcomyxa |
Synonyma
Agaricus serotinus Schrad. 1793
Dendrosarcus serotinus (Schrad.) Kuntze 1898
Panellus serotinus (Schrad.) Kühner 1950
Panus serotinus (Schrad.) Kühner 1980
Pleurotus serotinus (Schrad.) P. Kumm. 1871
Popis
Klobouk je široký 30–120 mm, vějířovitý, škeblovitý, nejprve sklenutý s podehnutým okrajem, později téměř plochý, za vlhka lesklý a slizký, za sucha plstnatý, olivově hnědý, olivově zelený až žlutozelený, někdy namodralý, ve velmi raných stádiích i oranžový (podobně jako lupeny).
Lupeny jsou husté, v mládí žlutooranžové, později krémové až bělavé, mírně sbíhavé na třeň.
Třeň je krátký, postranní, 10–30 x 10–20 mm, směrem k bázi zúžený, zelenožlutý, olivově okrový, případně až žlutooranžový, s drobnými tmavšími šupinkami.
Dužnina je bělavá nebo nažloutlá. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná, někdy slabě nahořklá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou válcovité nebo úzce ledvinovité (rohlík), 4–6,5 x 1–2 ?m, amyloidní, hladké, bezbarvé.
Cheilocystidy, pleurocystidy i kaulocystidy jsou přítomny.
Výskyt
Roste od října do prosince, obvykle ve skupinách, s klobouky umístěnými vedle sebe nebo střechovitě nad sebou, někdy v malých trsech až pěti plodnic se společnou bází třeně, na tlejících kmenech a pařezech listnatých stromů (olše, buk, vrba, jasan, bříza), především na vlhkých stanovištích.
Možná záměna
Charakteristickým znakem je krátký jemně šupinkatý třeň se žlutými, zelenými nebo oranžovými odstíny.
Způsobem růstu i tvarem plodnic se mohou podobat některé druhy hlív, například hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), která také roste pozdě na podzim a v zimě, má však bělavý nebo nejvýše našedlý třeň bez šupinek a klobouk bez olivových odstínů.
Kuchyňské využití
Pařezník pozdní je uváděn jako jedlá houba nižší jakosti, o jeho kuchyňské upotřebitelnosti se vedly spory. Na internetu se objevovaly i informace o mírné toxicitě nebo o obsahu karcinogenních látek, ve svých atlasech uvádí druh jako jedovatý autor Andreas Gminder. Tyto údaje revidovali Andreas Kunze, Carsten Neubauer a Holger Foerster v časopise [A HREF="https://www.entoloma.de/ueber-mich/publikationen#archiv"##]Der Tintling 1 (2012) na str. 42, přičemž konstatovali, že se jednalo o vyslovení nepodložené domněnky prof. dr. Wolfgangem Steglichem (Mnichov) při osobním rozhovoru s Harrym Anderssonem (Braunschweig), ze kterého se stal kvůli nepochopení, zveličení a neověření internetový mýtus propsaný nakonec do Gminderových atlasů vydaných i u nás v češtině. Status jedlosti a bezpečnosti tedy zatím zůstává nezměněn.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Vladimír Sojka
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Pařezník pozdní byl historicky řazen do různých rodů (Pleurotus, Hohenbuehelia, Panus nebo Panellus ). Nakonec byl pro něj obnoven samostatný rod Sarcomyxa a v roce 2020 vytvořena samostatná čeleď Sarcomyxaceae.
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0066-2022-0002 (01.01.2022, Středočeský kraj)
0066-2014-0207 (22.11.2014, Středočeský kraj)
