čirůvka žlutohnědá

čirůvka žlutohnědá

Tricholoma fulvum (Fr.) Bigeard & H. Guill. 1909

Systematika

Synonyma

Tricholoma flavobrunneum (Fr.) P. Kumm. 1871
Tricholoma nictitans (Fr.) Gillet 1874

Popis

Klobouk je široký 40–100 (120) mm, středně masitý, brzy sklenutý až plochý, se širokým tupým středovým hrbolem, vrostle vláknitý, rezavě hnědý, ve středu obvykle tmavší, na okraji žlutohnědý, za vlhka lepkavý, za sucha spíše matný. Okraj klobouku je zprvu podehnutý, brzy však ostrý, zvlněný a často nápadně rýhovaný.

Lupeny jsou zprvu poměrně husté, prostřídané lupénky, vysoké 6–12 mm, u třeně vykrojené, krátkým zoubkem sbíhavé, bělavé, často žluté nebo nažloutlé, později světle okrové nebo žlutohnědé, nakonec rezavě skvrnité

Třeň je válcovitý, 50–100 x 5–20 mm, někdy na bázi kyjovitě rozšířený, v horní části zprvu bělavý nebo nažloutlý, směrem k bázi žlutookrový, nakonec až tmavě rezavě hnědý, podélně hnědě vláknitý.

Dužnina je bělavá, ve třeni nažloutlá, směrem k bázi rezavějící. Vůně je nenápadná nebo slabě moučná, chuť mírná nebo lehce nahořklá.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou dle Holec a kol. (2012) vejčité, 5–6,5 x 4–5 µm.

Výskyt

Roste dosti hojně, od července do října, v lesích i mimo les na vlhčích lokalitách, vždy pod břízami. Podle Socha a kol. (2012) upřednostňuje kyselé půdy.

Možná záměna

U podobně zbarvených čirůvek je třeba sledovat jejich ekologii.

Velmi podobná čirůvka lesklá (Tricholoma pseudonictitans) roste pod jehličnany (smrk, jedle), vytváří trochu masitější plodnice s dlouho sklenutým, na okraji nanejvýš nevýrazně vroubkovaným kloboukem. Mívá někdy zřetelně nažloutlé lupeny a dužninu.

Čirůvka osmahlá (Tricholoma ustale) a vzácnější čirůvka opálená (Tricholoma ustaloides) rostou pod buky.

Čirůvka topolová (Tricholoma populinum) roste pod topoly a její dužnina má výraznou (příjemnou) moučnou vůni i chuť.

Socha a kol. (2012) uvádí ještě možnost záměny s čirůvkou bělohnědou (Tricholoma albobrunneum), která má dužninu vždy pouze bělavou a roste pod borovicemi na vápnitých půdách.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

V literatuře (např. Christensen a Heilmann-Clausen (2013)) je někdy čirůvka žlutohnědá synonymizována s čirůvkou lesklou (Tricholoma pseudonictitans). Přestože považujeme makroskopické znaky obou druhů přece jen za odlišné, nelze vyloučit, že se fenotyp plodnic liší dle aktuálního symbiontu (bříza nebo smrk).

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání

Nálezy

  0066-2020-0160 (03.10.2020, Ústecký kraj)