Tricholoma sulphureum

Tricholoma sulphureum (Bull.) P. Kumm. 1871

čirůvka sírožlutá

Systematika

Popis

Klobouk je široký 30–80 mm, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý, plochý až mírně prohloubený, uprostřed někdy s plochým hrbolem, sírově žlutý, s olivovými nebo načervenalými odstíny, suchý, matný, vrostle žíhaný nebo jemně šupinatý, ve středu mírně tmavší. Okraj klobouku je v dospělosti obvykle zvlněný.

Lupeny jsou sírově žluté, spíše silnější a řídké, ke třeni zoubkem připojené až lehce sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 40–100 x 5–10 (15) mm tlustý, u báze silnější, sírově žlutý, podélně rezavě vláknitý.

Dužnina je (sírově) žlutá. V literatuře je téměř vždy uváděn pach po svítiplynu, přestože se skutečným pachem svítiplynu se dnes lze setkat dosti obtížně. Chuť je hořce palčivá.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptické až mandlovité, 8–11 x 5–7 µm, hladké, průsvitné.

Výskyt

Roste od července do listopadu, dosti hojně, obvykle ve skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích, především ovšem pod listnáči.

Možná záměna

Čirůvka žabí (Tricholoma bufonium) má klobouk s výrazně růžovými nebo červenými odstíny a roste pod jehličnany.

Čirůvka sálající (Tricholoma aestuans) má bělavou dužninu a nevýraznou vůni. Roste pod jehličnany ve vyšších polohách.

Podobně mohou být zbarveny čirůvka zelánka (Tricholoma equestre) rostoucí především pod borovicem a čirůvka osiková (Tricholoma frondosae) rostoucí pod listnáči, zejména pod topoly (osikami). Oba druhy vytváří masitější plodnice, mají výrazněji šupinkatý klobouk a voní moučně. Moučnou vůni, ale spíše bělavé lupeny, můžeme zaznamenat i u dalších žlutě zbarvených čirůvek, u čirůvky odlišné (Tricholoma sejunctum) nebo čirůvky příbuzné (Tricholoma arvernense).

Kuchyňské využití

Jedovatá houba, pro hořkost a zápach však nepoživatelná.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Deparis L. (2013): Trois tricholomes rares: Lyophlyllum favrei, Tricholoma argyraceum et T. sulfureum var. nigrescens. Niemelä et Colpoma quercinum (Pers.) Wallr.
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Borovička J. (2007): Zajímavá podzimní houba: Čirůvka sírožlutá - Tricholoma sulphureum.
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Riva A. (2003): Tricholoma, Fungi Europaei 3, Italia
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin

Nálezy

  0066-2019-0229 (17.11.2019, Středočeský kraj)