Volvariella pusilla

Volvariella pusilla (Pers.) Singer 1951

kukmák maličký

Systematika

Popis

Klobouk je široký 10–30 mm, nejprve vejčitý, později polokulovitý, brzy ploše sklenutý se širokým středovým hrbolkem, v mládí nebo za vlhka lepkavý, nejčastěji čistě bílý, někdy od středu krémový nebo našedlý, matný, radiálně hedvábně vláknitý, na okraji někdy rýhovaný.

Lupeny jsou spíše řídké, až 5 mm vysoké, s lupénky, nejprve bílé, brzy narůžovělé, ve stáří hnědnoucí, u třeně volné.

Třeň je válcovitý, 15–50 x 2–5 mm, v horní části vločkatý, níže hladký, na bázi s bílou nebo (později) našedlou blanitou pochvou.

Dužnina je tenká, bělavá, dosti křehká. Vůně a chuť jsou nevýrazné.

Výtrusný prach je růžový.

Výtrusy jsou eliptické, 5,5–7 x 4–5 µm, hladké.

Cheilocystidy jsou hojné, velikostí i tvarem dosti proměnlivé, obvykle lahvovité nebo vřetenovité, 40–80 x 15–30 µm.

Výskyt

Roste od června do listopadu, dosti vzácně, na tlejících rostlinných zbytcích, nejčastěji na světlých stanovištích v trávě, v parcích nebo zahradách, často na místech ovlivněných činností člověka.

Možná záměna

Kukmák myší (Volvariella murinella) roste spíše v lese, má šedivou pochvu a plstnatou šedivějící pokožku klobouku.

Kukmák smrkový (Volvariella hypopithis) má klobouk široký až 60 mm a plstnatě vláknitý třeň.

Kukmák Taylorův (Volvariella taylorii), rostoucí někdy na obdobných místech, vytváří větší plodnice a má tmavší nerýhovaný klobouk.

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha

Nálezy

  0066-2019-0054 (10.08.2019, Středočeský kraj)