Amanita flavescens (E.-J. Gilbert & S. Lundell) Contu 1988
muchomůrka nažloutlá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Amanitaceae Amanita |
Synonyma
Amanita contui Bon & Courtec. 1989
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve zvoncovitý, později sklenutý nebo široce kuželovitý, někdy se středovým hrbolkem, žlutooranžový, v dospělosti od okraje vybledající, někdy se zbytky bělavého nebo naoranžovělého závoje, při okraji rýhovaný.
Lupeny jsou bělavé nebo krémové, vysoké a husté.
Třeň je válcovitý, 70–120 x 10–15 mm, směrem k bázi mírně rozšířený, v dospělosti dutý, bez prstenu, bílý, s drobnými bělavými šupinkami bez výrazných prstencovitých pásů. Vyrůstá z bělavé nebo naoranžovělé pochvy.
Dužnina je bělavá, velmi křehká, nevýrazné chuti a vůně.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce oválné až téměř kulovité, 9–12,5 x 8–10,5 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste od června do listopadu pod listnáči, především pod břízami. Je v Evropě široce rozšířena, téměř všude však vzácná.
Možná záměna
Muchomůrka šafránová (Amanita crocea) vytváří obvykle větší plodnice se sytě oranžovým kloboukem a žlutooranžově šupinatým třeněm s prstencovým vzorem.
Hojná muchomůrka ryšavá (Amanita fulva) je zbarvena spíše hnědorezavě, bez výrazných oranžových odstínů, na bázi třeně má oranžovou pochvu.
Záměna je možná i s ostatními druhy bezprstenných muchomůrek (sekce Vaginatae), kterých je několik desítek druhů.
Kuchyňské využití
Je jedlá, ale pro křehkou dužninu se obtížně transportuje a vyžaduje delší tepelnou úpravu.
 |
Autorství obrázků: Radim Dvořák
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
