Hygrophorus eburneus (Bull.) Fr. 1838
šťavnatka slonovinová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Hygrophoraceae Hygrophorus |
Synonyma
Agaricus eburneus Bull. 1783
Gymnopus eburneus (Bull.) Gray 1821
Hygrophorus eburneus var. eburneus (Bull.) Fr. 1838
Limacium eburneum (Bull.) P. Kumm. 1871
Popis
Klobouk je široký 30–80 mm, sklenutý s podehnutým okrajem, později ploše rozprostřený, někdy s nízkým středovým hrbolem, za vlhka velmi slizký a lesklý, za sucha hedvábitý, bílý, někdy s nažloutlým středem, při zasychání i ve stáří barevně stálý.
Lupeny jsou spíše řídké, bílé, někdy stářím lehce žloutnoucí, na třeň nejvýše krátce sbíhavé
Třeň je válcovitý, 40–80 x 5–10 mm, na bázi obvykle zúžený a často zahnutý, pod kloboukem vločkatý, dole slizký, za vlhka někdy ronící kapky tekutiny, bílý, na bázi někdy žlutookrový. Pokožka báze třeně se působením KOH zbarvuje žlutookrově až žlutooranžově.
Dužnina je bělavá, v bázi třeně později hnědnoucí, s výraznou (později až nepříjemnou) nasládlou vůní přirovnávanou k vůni mandarinek nebo hyacintu. Chuť dužniny je mírná, podle Fellner (2016) však vrstva slizu na pokožce klobouku a třeně může chutnat palčivě.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické, 6–9 x 3,5–5 µm, hladké, průsvitné.
 |
Výskyt
Roste od září do listopadu, obvykle ve skupinách, dosti hojně, zejména v listnatých lesích pod buky, méně často i pod duby, habry, dle Hagara (2014) také pod smrky a jedlemi.
Možná záměna
Existuje několik podobných druhů bílých šťavnatek, dobrou pomůckou pro jejich rozlišení je reakce dužniny na roztok KOH.
Šťavnatka rezavějící (Hygrophorus discoxanthus) v dospělosti od okraje klobouku a od ostří lupenů postupně rezaví. Působením KOH se žlutookrově (žlutooranžově) zbarvuje nejen v bázi třeně.
Šťavnatka Hedrychova (Hygrophorus hedrychii) má střed klobouku obvykle žlutookrový. Roste pod břízami.
Šťavnatka drvoplneňová (Hygrophorus cossus) nevykazuje barevnou reakci s KOH a má specifickou vůni, v Holec a kol. (2012) přirovnávanou k vůni topinamburu nebo housenky drvopleně. Roste pod duby. Někdy je považována jen za varietu šťavnatky slonovinové (Hygrophorus eburneus var. cossus (Sowerby) Quél.).
Vzácná šťavnatka smrková (Hygrophorus piceae) je bez vůně a roste ve vyšších polohách.
Kuchyňské využití
Uváděna jako jedlá, pravděpodobně však bez většího významu. Před kuchyňskou úpravou se doporučuje odstranit slizovitou pokožku klobouku a třeně.
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Gerault A. (2005): Tricholomatales, version 2.1 |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0071-2020-0259 (28.09.2020, Jihočeský kraj)
0071-2020-0057 (24.06.2020, Středočeský kraj)
0071-2019-0270 (15.09.2019, Středočeský kraj)
0066-2017-0176 (14.10.2017, Zlínský kraj)
