Lepiota oreadiformis Velen. 1920
bedla špičkovitá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Agaricaceae Lepiota |
Stručný popis
Klobouk je široký 15–50 (60) mm, nejprve polokulovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý až plochý, často s tupým středovým hrbolkem, bez výrazných šupin, v mládí světle oranžový, někdy s růžovými odstíny, později okrový, při okraji světlejší a lemovaný bílými zbytky závoje.
Lupeny jsou středně husté, bělavé nebo krémové, někdy narůžovělé, u třeně vykrojené a volné.
Třeň je válcovitý, 25–60 x 3–8 mm, na bázi někdy rozšířený, dutý, bělavý nebo krémový, vločkatý, vláknitě šupinatý, s nevýraznou vláknitou prstencovitou zónou.
Dužnina je tenká, bělavá nebo krémová, ve třeni někdy narůžovělá. Vůně je proměnlivá, někdy nasládlá, houbová, někdy však i nepříjemná. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné, vřetenovité až válcovité, 10–16 x 4,5–6,5 µm, dextrinoidní.
Cheilocystidy jsou kyjovité.
Výskyt
Roste od června do listopadu, roztroušeně, obvykle ve skupinách, na travnatých stanovištích, na loukách, v křovinách nebo světlých lesích.
Možná záměna
Nevýrazně šupinatý okrově zbarvený klobouk může připomínat špičku travní (Marasmius oreades), bedla má však vláknitě šupinatý třeň.
Bedla hranostajová (Lepiota erminea) má klobouk v mládí bílý, později uprostřed nevýrazně krémově okrový.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
 |
 |
Autorství obrázků: Radim Dvořák
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Gerault A. (2005): Agaricales, version 2.1 |
|
M. Candusso, G. Lanzoni (1990): Lepiota s.l., Fungi Europaei 4, Italia |
