Megacollybia platyphylla (Pers.) Kotl. & Pouzar 1972
penízovka širokolupenná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Marasmiaceae Megacollybia |
Synonyma
Agaricus platyphyllus Pers. 1796
Clitocybula platyphylla (Pers.) Malençon & Bertault 1975
Collybia platyphylla (Pers.) P. Kumm. 1871
Collybia platyphylla subsp. platyphylla (Pers.) P. Kumm. 1871
Collybia repens Sacc. 1887
Collybia spuria (Bres.) Mussat 1901
Gymnopus platyphyllus (Pers.) Murrill 1916
Hydropus platyphyllus (Pers.) Kühner 1980
Oudemansiella platyphylla (Pers.) M.M. Moser 1983
Tricholoma tenuiceps (Cooke & Massee) Massee 1911
Tricholomopsis platyphylla (Pers.) Singer 1939
Popis
Klobouk je široký 50–150 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý až plochý, uprostřed někdy s nízkým tupým hrbolem nebo i lehce prohloubený, šedý, šedohnědý, občas s olivovými odstíny, někdy vybledající, světle okrový až bělavý, nápadně radiálně vláknitý. Okraj klobouku je v mládí podehnutý, později rovný, případně rozpraskaný.
Lupeny jsou řídké, tlusté, široké až 30 mm, bílé, později špinavě okrové, s rovným nebo nepravidelně erodovaným ostřím, ke třeni (široce) připojené, obvykle krátkým zoubkem sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 50–150 x 10–25 mm, níže obvykle mírně rozšířený, bílý nebo našedlý, pod kloboukem vločkatý, níže podélně vláknitý, na bázi často s bílými, až 3 mm tlustými a několik cm dlouhými provazci mycelia (rhizomorfy).
Dužnina je v klobouku chrupavčitá, ve třeni tužší, bílá. Vůně je nevýrazná, chuť je mírná nebo lehce nahořklá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce eliptické, 7–10 x 5,5–8 µm, průsvitné.
 |
Výskyt
Roste od června do října, hojně, obvykle ve skupinách, na tlejícím dřevu listnáčů i jehličnanů, často na pařezech, ale i na dřevě zanořeném v půdě nebo v opadu, takže plodnice vyrůstají zdánlivě ze země.
Možná záměna
Plodnice jsou charakteristické tlustými řídkými lupeny a obvykle také myceliovými provazci na bázi třeně.
Na podobných stanovištích rostou některé velké štítovky, například hojná štítovka jelení (Pluteus cervinus). Štítovky však mají hustší lupeny, v dospělosti od výtrusného prachu zbarvené do růžova.
Vzácná trhanka dřípenná (Clitocybula lacerata) roste také na tlejícím dřevě, vytváří však menší plodnice, kterým chybí rhizomorfy.
Podobné mohou být i některé závojenky, např. závojenka podtrnka (Entoloma clypeatum) nebo závojenka hnědošedavá (Entoloma lividoalbum). Závojenky však mají růžový výtrusný prach, hranaté výtrusy a liší se obvykle také ekologií.
Kuchyňské využití
Dříve byla udávána jako jedlá houba nevalné kvality, citlivým osobám však po požití způsobovala žaludeční nebo střevní potíže. Dnes je považována za mírně jedovatou. Ke sběru a konzumaci ji nelze doporučit.
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0188-2023-0001 (03.07.2023, Jihočeský kraj)
0066-2018-0040 (20.06.2018, Plzeňský kraj)
0066-2016-0009 (15.05.2016, Zlínský kraj)
