Ramaria flavescens

Ramaria flavescens (Schaeff.) R.H. Petersen 1974

kuřátka žlutavá

Systematika

Synonyma

Clavaria flavescens Schaeff. 1774

Popis

Plodnice jsou keříčkovité, 80–150 (250) mm vysoké, 60–200 mm široké.

Třeň je značně masitý, válcovitý až kuželovitý, někdy zduřelý nebo zašpičatělý, (hluboce) vrostlý do substrátu, s mladými větvičkami na povrchu, částečně také hladký. V dolní části je bílý, v horní světle žlutý, žlutý až masový a nabíhá do barvy spodních větví. Rhizomorfy jsou bílé, útlé.

Větvičky jsou v mládí pevně soudržné, podobné květáku, potom se směrem vzhůru bohatě větví a volněji košatí. Úhel větvení je oblý, konce jsou jemně zašpičatělé, u zralejších plodnic tupé, hákovité. Barva větviček je nejprve bledě žlutá, později sytě žlutá až oranžově žlutá, případně až masově (lososově) růžová. Konce větviček jsou bledě krémově žluté, i v době zralosti zůstávají žluté.

Dužnina je ve třeni pevná, jinde je spíše lámavá až měkká, bílá až špinavě bílá, za vlhka mramorovaná. Vůně je nakyslá. Chuť je jemná až nasládlá, někdy oříšková, v konečcích větví trochu nahořklá.

Výtrusy jsou elipsoidní, 8–13 (13,5) x 3,5–5,5 µm (průměr 9,4–11,9 x 4,0–4,9 µm), poměr délky a šířky Q = 2,1–2,7 (Qav = 2,4), zdrsnělé, v bavlníkové modři (kyselina mléčná) výrazně bradavčité.

Bazidie jsou kyjovité, 55–76 x 8–10 µm, 4výtrusé, s bazální přezkou. Tramahyfy jsou hladké až jemně drsné, až 20 µm tlusté, ± hyalinní, pod pokožkou spíše paralelní, v dužnině promíchané, se stěnami tlustými až 0,8 (1) µm a s dobře rozeznatelnými přezkami. Bazální mycelium tvoří hyfy 2–3 µm tlusté, tenkostěnné, válcovité, s tupým zakončením. Rhizomorfy: krajní hyfy jsou částečně pokryté polymorfními krystaly, vnitřní hyfy mají až 6 µm v průměru, jsou hyalinní, hladké a tenkostěnné, s přezkami.

Výskyt

Kuřátka žlutavá rostou od srpna do října, jednotlivě nebo ve skupinách, na zemi, nejčastěji v listnatých nebo v bukosmrkových smíšených lesích. Mykorhizu tvoří s buky, duby a smrky. Upřednostňují zásadité půdy.

Možná záměna

Základními znaky jsou žluté konce větviček, narůžovělé větve a bílá dužnina. Z mikroznaků je důležitá přítomnost přezek.

Kuřátka sličná (Ramaria formosa) mají velmi silné a tlusté hlavní větve, zřetelně lososové, a za sucha křídově lomivou a měkce drobivou dužninu. Mikroskopicky se liší zřetelně širšími výtrusy (8) 8,5–13 (14) x 4–6,5 µm a gelovitými hyfy v myceliu.

Kuřátka šafránová (Ramaria safraniolens) se liší vůní po šafránu a (při mikroskopii ve vodě) hladkými výtrusy 8,5–13 x 3,5–5 (5,5) µm.

Další podobné, ale bezpřezkaté druhy jsou kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis) a kuřátka buková (Ramaria fagetorum).

Kuchyňské využití

Podle Antonín (2006) jedovatá houba.

Autorství textů: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Česky také kuřátka nažloutlá.

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha

Nálezy

  0071-2022-0295 (30.09.2022, Praha)
  0071-2020-0262 (28.09.2020, Jihočeský kraj)
  0066-2019-0168 (10.10.2019, Vysočina)