Ramaria fumigata (Peck) Corner 1950
kuřátka zakouřená
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Gomphales Gomphaceae Ramaria |
Synonyma
Ramaria fennica var. fumigata (Peck) Schild 1995
Ramaria fennica var. griseolilacina Schild 1995
Popis
Plodnice je 50–120 mm vysoká, 50–80 mm široká, bohatě keříčkovitě větvená, vyrůstající obvykle z dobře vyvinutého třeně. Větvičky jsou hladké, (šeříkově) šedofialové, později zbarveny žlutookrově od výtrusného prachu. Konce větviček jsou od mládí dlouho šedofialové. Větvení má charakter písmene U.
Třeň je široký až 40 mm, na bázi bělavý, v horní části postupně v barvě plodnice, s bílým bazálním myceliem a bílými (někdy chybějícími) rhizomorfami.
Dužnina je bělavá, tuhá, na řezu barevně neměnná. Vůně je nevýrazná, chuť v koncích větviček je nahořklá.
Makrochemické reakce: KOH – ve větvičkách hnědočervená až oranžová (reakce se zpravidla zkoumá na horní části třeně).
Výtrusný prach je nažloutlý.
Výtrusy jsou oválné až válcovité, 8,5–12 x 3,5–5,5 µm, drsné, krátce bradavčitě žebernaté.
Přezky jsou přítomny v celé plodnici.
Výskyt
Kuřátka zakouřená rostou od srpna do října, roztroušeně až vzácně, především v listnatých lesích pod buky, duby a habry. Mykorhizní druh, upřednostňuje vápnité půdy.
Možná záměna
Kuřátka finská (Ramaria fennica) mají větvičky s olivovými odstíny a zejména v mládí na konci nažloutlé. Dříve byla kuřátka zakouřená považována jen za varietu kuřátek finských, dnes jsou samostatným druhem.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
