Russula gracillima Jul. Schäff. 1931
holubinka štíhlá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Drobná až střední holubinka.
Klobouk je široký 20–60 mm, sklenutý, brzy ploše rozprostřený a uprostřed prohloubený, růžový, růžově fialový, ve středu někdy šedoolivový, bledě žlutě nebo krémově vybledající. Okraj klobouku je v dospělosti rýhovaný. Pokožku lze sloupnout asi do 1/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou nejprve bělavé, v dospělosti smetanové, s ostřím při okraji klobouku někdy načervenalým.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 40–70 x 5–15 mm, v mládí plný, později houbovitě vycpaný až komůrkovitý, obvykle narůžovělý, stářím šednoucí.
Dužnina je křehká, bělavá. Vůně je nevýrazná (ovocná). Chuť je palčivá, zejména v lupenech.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; fenol – hnědá; guajak – pomalu a nevýrazně modrá.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2b).
Výtrusy jsou široce oválné, 7–8,5 x 5–7 µm, se středně vysokou ornamentikou s izolovanými nebo jen vzácně pospojovanými bradavkami.
Výskyt
Roste od července do října, nehojně pod břízami, podle Socha a kol. (2011) vzácně i pod vrbami. Upřednostňuje vlhčí lokality a kyselé půdy.
Možná záměna
Holubinka parková (Russula exalbicans) tvoří větší plodnice, má o něco tmavší výtrusný prach (3a–3b) a jinou ornamentiku výtrusů.
Holubinka unylá (Russula versicolor) má třeň bez růžových odstínů, tmavší výtrusný prach (3a–3c) a jinou ornamentiku výtrusů.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Sardoninae.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
