Russula minutula Velen. 1920
holubinka maličká
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 15–40 mm, v mládí polokulovitý, brzy ploše rozprostřený a ve středu mírně prohloubený, červený, růžově červený, bělavě nebo krémově vybledající. Okraj je v dospělosti mírně zvlněný, v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná až sametová, mírně zdrsnělá, za vlhka lesklá, lze ji sloupnout obvykle více jak do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou spíše řídké, křehké, ke třeni krátce připojené až téměř volné, s několika lupénky, některé vidlené, žilkami propojené, nejprve bělavé, nakonec až smetanové, na ostří při okraji klobouku někdy krátce načervenalé.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 20–40 x 5–10 mm, pod kloboukem mírně rozšířený, v mládí plný, později houbovitě vycpaný až dutý, křehký, ojíněný, později podélně vrásčitý, bílý, na bázi někdy načervenalý.
Dužnina je tenká, křehká, bělavá, neměnná. Za čerstva někdy výrazně voní po rozmarýnu nebo po pestřcích. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: sulfovanilin na suchých plodnicích - živě červená, guajak - téměř negativní.
Výtrusný prach je bělavý (1b).
Výtrusy jsou široce oválné, 5,5–8 x 5–7 µm, s nízkou až středně vysokou ornamentikou s izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste od července do září, vzácně v listnatých lesích zejména pod buky, duby, habry a jírovci, upřednostňuje neutrální až kyselejší půdy.
Možná záměna
Na podobných stanovištích roste holubinka vrhavkovitá (Russula emeticicolor), také se světlým výtrusným prachem a mírnou chutí. Její dužnina nereaguje se sulfovanilinem.
Holubinka liláková (Russula lilacea) má na klobouku obvykle vínové nebo růžově fialové odstíny.
Holubinka jitřenková (Russula aurora) vytváří výrazně větší plodnice, má obvykle mírně nahořklou dužninu a více prosíťované výtrusy.
Holubinka nádherná (Russula nobilis), holubinka lesní (Russula silvestris) a holubinka citlivá (Russula luteotacta) jsou palčivé druhy.
Kuchyňské využití
Je jedlá, pro vzácnost a drobné křehké plodnice však kulinářsky nevýznamná.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Lilaceinae, subsekce Roseinae.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
|
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek |
