Russula mustelina

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula mustelina

Russula mustelina Fr. 1838

holubinka kolčaví

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Popis

Velká holubinka.

Klobouk je široký 50–120 (150) mm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený a mělce prohloubený, hnědý, žlutohnědý (medový), někdy zčásti narezlý, ve středu obvykle tmavší. Okraj je nerýhovaný nebo jen velmi krátce rýhovaný u stárnoucích plodnic, občas zvlněný. Pokožka je za sucha matná, v dospělosti často radiálně vrásčitá, za vlhka slizká, lesklá až rosolovitá, v mládí ji lze sloupnout jen s obtížemi při okraji klobouku, v dospělosti do třetiny, za vlhka i do poloviny poloměru klobouku.

Lupeny jsou husté, později prořídlé, 4–10 mm vysoké, ke třeni úzce připojené, někdy krátkým zoubkem sbíhavé, obvykle s několika lupénky, jemně žilkami propojené, některé větvené, nejprve bělavé, nakonec máslové, v dospělosti obvykle s rezavými nebo hnědorezavými skvrnami, v mládí někdy ronící kapky tekutiny.

Třeň je robustní, válcovitý, 40–100 x 15–35 mm, někdy mírně excentrický, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný až komůrkovitý, podélně vrásčitý, bělavý nebo lehce nahnědlý, od báze rezavě hnědnoucí.

Dužnina je tuhá, později zvláště ve třeni houbovitá, při poranění a stářím rezavějící nebo okrově hnědá. Vůně je zprvu nenápadná, u stárnoucích plodnic nepříjemně slanečková. Chuť je mírná, v mládí sladce oříšková.

Makrochemické reakce: FeSO4 10% – jasně oranžová.

Výtrusný prach je smetanový (2b).

Výtrusy jsou eliptické, 7–12 x 5–8 µm, s nízkou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.

Výskyt

Roste od středních poloh poměrně hojně v jehličnatých lesích, především pod smrky. Upřednostňuje kyselé půdy, objeví se i za suššího počasí. Srpen až říjen.

Možná záměna

Mladé plodnice holubinky kolčaví (Russula mustelina) obvykle vyrůstají hluboko ze substrátu a barvou klobouku připomínají hřib smrkový (Boletus edulis), v lesích, kde se vyskytuje, proto nezřídka nacházíme její vytržené a pohozené plodnice, přestože se jedná o výbornou jedlou houbu.

Holubinka celokrajná (Russula integra) roste na obdobných stanovištích a někdy může být holubince kolčaví (Russula mustelina) velmi podobná velikostí, barvou klobouku i příjemnou chutí. Mívá však klobouk zbarvený častěji do fialova a od žlutého výtrusného prachu má v dospělosti výrazně barevné lupeny.

Holubinku kolčaví (Russula mustelina) můžeme zaměnit i za některé holubinky podrodu Ingratula, ty však zpravidla voní dosti nepříjemně a také při ochutnání od konzumace odrazují, jsou palčivé nebo na chuť nepříjemné.

Kuchyňské využití

Nápadná velká holubinka, jedlá a zejména v mládí velmi chutná.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha
	Melzer V. (1945): Atlas Holubinek