Boletus edulis Bull. 1782
hřib smrkový
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Boletaceae Boletus |
Popis
Klobouk je široký 50–200 (250) mm, nejprve polokulovitý, později (polštářovitě) sklenutý až téměř plochý, v mládí světle hnědý, někdy (ukrytý v opadu) i bílý, postupně hnědý až tmavě hnědý, brzy hladký (neojíněný, nesametový), za vlhka slizký a lesklý.
Rourky jsou vysoké 5–30 mm. Póry jsou v mládí bílé, v dospělosti žluté až žlutoolivové, zbarvené výtrusným prachem.
Třeň je nejprve soudkovitý, později kyjovitý, méně často válcovitý, 20–200 x 15–70 mm, bílý, postupně světlé hnědý, s nepříliš kontrastní síťkou.
Dužina je bílá, na řezu neměnná, v mládí pevná a pružná, v dospělosti zejména ve třeni vatovitá. Za čerstva mírná houbová vůně se sušením zvýrazní. Chuť je mírná, příjemná.
Výtrusný prach je hnědoolivový.
Výtrusy jsou protáhle elipsoidní až vřetenovité, 12–18 x 4–6 µm, hladké.
 |
Výskyt
Roste od června do října, velmi hojně, v lesích všech typů, nejhojněji v mladých smrčinách nebo při jejich okrajích, od nižších poloh až do hor. Vyroste i mimo les v místech, kam dosahují kořeny stromů, se kterými tvoří mykorhizu. Upřednostňuje kyselejší půdy.
Možná záměna
Hřib dubový (Boletus reticulatus) má dlouho do dospělosti ojíněnou pokožku klobouku a má výraznější síťku na třeni.
Hřib borový (Boletus pinophilus) má na pokožce klobouku načervenalý odstín.
Hřib bronzový (Boletus aereus) je obvykle tmavší, s olivovými nebo bronzovými odstíny. Je to teplomilný druh vytvářející mykorhizu s duby na vápenatých půdách.
Méně zkušený houbař někdy hřib smrkový zamění za hořký hřib žlučník (Tylopilus felleus) se silně hořkou dužninou, jehož rourky se postupně zbarvují do růžova.
Kuchyňské využití
Hřib smrkový je naše nejznámější a mnohdy nejoblíbenější hřibovitá houba, kuchyňsky všestranně upotřebitelná. Čerstvý i sušený je předmětem mezinárodního obchodu, jedničkou mezi houbami sbíranými v lese.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Borovička J. (2007): Znáte pravé hřiby? |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0087-2022-0164 (17.09.2022, Středočeský kraj)
0087-2022-0156 (13.09.2022, Středočeský kraj)
0066-2022-0170 (13.09.2022, Středočeský kraj)
0087-2022-0097 (14.07.2022, Jihočeský kraj)
0066-2020-0236 (29.10.2020, Středočeský kraj)
0071-2020-0188 (06.09.2020, Plzeňský kraj)
0071-2019-0121 (23.08.2019, Středočeský kraj)
