Russula olivina Ruots. & Vauras 1990
holubinka světle olivová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 30–90 mm, zprvu sklenutý, brzy ploše rozprostřený, později uprostřed prohloubený, žlutozelený nebo zelenoolivový. Okraj klobouku je v dospělosti dlouze rýhovaný. Pokožka je dlouho vlhká a lesklá, lze ji slounout asi do 2/3 poloměru klobouku.
Lupeny jsou spíše husté, křehké, jen vzácně s lupénky, nejprve krémové, nakonec žluté.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 30–90 x 10–20 mm, poměrně křehký, uprostřed brzy houbovitý až téměř dutý, bílý, v dospělosti někdy šednoucí.
Dužnina je křehká, bílá, pod pokožkou klobouku žlutozelená, někdy šednoucí. Vůně je nevýrazná nebo ovocná. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: FeSO4 – narůžovělá; fenol – světle hnědá; guajak – středně rychle modrá.
Výtrusný prach je žlutý (4b–4c).
Výtrusy jsou široce oválné, někdy téměř kulovité, 9–13 x 7,5–10,5 µm, s vysokou izolovaně ostnitou ornamentikou.
Bazidie jsou 2výtrusé.
Výskyt
Roste od srpna do října pod jehličnany, především pod smrkem. Jedná se o severský druh, výskyt v ČR dosud nebyl doložen, ve vyšších polohách se však může objevit i u nás. Upřednostňuje zásadité půdy.
Možná záměna
Křehkou konzistenci a tmavý výtrusný prach sdílí s příbuznými holubinkami cihlovou (Russula cessans) nebo ranou (Russula nauseosa). Typickými znaky jsou také růst pod jehličnany, zelenožluté odstíny klobouku a velké, izolovaně ostnité výtrusy.
Kuchyňské využití
Je jedlá, kulinářsky však bezvýznamná.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Tenellae, subsekce Laricinae.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
