Russula pectinata Fr. 1838
holubinka hřebenitá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 30–70 mm, zprvu sklenutý, později ploše rozprostředný a ve středu prohloubený, žlutý, okrový, hnědý až šedohnědý, v dospělosti někdy rezavohnědě skvrnitý. Okraj klobouku je v dospělosti výrazně a dlouze rýhovaný, tenký. Pokožka je za sucha lesklá, někdy rozpraskaná, za vlhka lepkavá, lze ji sloupnout asi do 1/3 až 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou spíše řídké, ke třeni úzce připojené, někdy krátce sbíhavé, s četnými lupénky, málo vidlené, žilkami propojené, nejprve smetanové, v dospělosti světle okrové, stářím rezavějící.
Třeň je válcovitý, 30–60 x 10–20 mm, na bázi někdy zúžený nebo i rozšířený, v mládí pevný a plný, později až komůrkovitý, ojíněný, jemně podélně vrásčitý, bělavý, na bázi hnědě skvrnitý.
Dužnina je nejprve tuhá, později spíše křehká, bílá, pod pokožkou klobouku nažloutlá, žloutnoucí až hnědnoucí. Pach je nepříjemný, rybí, podobný pachu holubinky smrduté (Russula foetens). Chuť je palčivá.
Makrochemické reakce: guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný je prach smetanový (2b–2d), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/204/128).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–8 x 5–6 µm, se středně vysokou ornamentikou s bradavkami pospojovanými krátkými či delšími hřebínky.
Výskyt
Roste od srpna do září, nehojně v listnatých lesích i mimo les pod habrem, duby, lípou, břízou.
Možná záměna
Holubinka hřebínkatá (Russula pectinatoides) má spíše výjimečně jen v lupenech mírně palčivou dužninu.
Holubinka nelibá (Russula amoenolens) roste nejčastěji pod duby, mívá o něco tmavší (hnědou) pokožku klobouku a ostře palčivou dužninu.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Literatura
 |
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
|
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek |
