Russula pseudoimpolita Sarnari 1987
holubinka neuhlazená
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 20–40 (60) mm, sklenutý, postupně rozšířený, nakonec mírně prohloubený, krémový, narůžověle okrový až (měďově) červenohnědý, někdy s fialovými odstíny. Okraj klobouku je v dospělosti často laločnatý, krátce rýhovaný nebo hrbolkatý. Pokožka je hladká, sametová, lze ji sloupnout od jedné třetiny do dvou třetin poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, křehké, někdy větvené, nejprve krémové, nakonec žluté.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 20–40 x 10–15 mm, bělavý, křehký.
Dužnina je zprvu poměrně pevná, později křehká, bělavá. Vůně je nevýrazná, ovocná, nikdy pelargoniová. Chuť je zcela mírná.
Makrochemické reakce: guajak – rychle a intenzivně modrozelená.
Výtrusný prach je žlutý (4b).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–8,5 x 5,5–7,5 µm, se středně vysokou ornamentikou s bradavkami pospojovanými krátkými či delšími hřebínky vytvářejícími nanejvýš dosti neúplnou síťku.
Výskyt
Roste od června do listopadu pod duby na vápnitých nebo křemičitých, často písčitých půdách. Jedná se o středomořský druh, nalezena však byla i ve Velké Británii.
Možná záměna
Charakteristickými znaky jsou drobné křehké plodnice, sametová pokožka klobouku, žlutý výtrusný prach, mírná chuť dužniny a růst pod duby.
Holubinka vonná (Russula odorata) má výraznější květinovou nebo pelargoniovou vůni a více prosíťované výtrusy.
Holubinka raná (Russula nauseosa) a holubinka cihlová (Russula cessans) rostou pod jehličnany.
Kuchyňské využití
Je pravděpodobně jedlá, pro vzácnost a drobné křehké plodnice však kulinářsky bezvýznamná.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (2005) patří do sekce Tenellae, subsekce Rhodellinae.
Literatura
 |
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
