Russula puellula Ebbesen, F.H. Moller & Jul. Schäff. 1937
holubinka dceruščina
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Drobná holubinka.
Klobouk je široký 20–50 mm, v mládí sklenutý, později ploše rozprostřený a ve středu prohloubený, růžový, (karmínově, vínově) červený, při okraji světlejší, od středu někdy okrově vybledající. Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný, někdy zvlněný. Pokožka je za sucha matná, jemně vrásčitá, za vlhka lepkavá a lesklá, sloupnout ji lze více než do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, bez lupénků, některé vidlené, nejprve bělavé, nakonec smetanové.
Třeň je válcovitý až mírně kyjovitý, 20–50 x 5–15 mm, brzy houbovitě vycpaný až komůrkovitý, jemně podélně vrásčitý, bílý, na bázi často žloutnoucí nebo hnědnoucí.
Dužnina je brzy křehká, bílá, žloutnoucí, vlhkem někdy šednoucí. Vůně je nevýrazná, chuť je mírná.
Makrochemické reakce: guajak – rychle a intenzívně modrá.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2c), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/230/153).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–8,5 x 5–7 µm, s nízkou až střední ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami.
Výskyt
Roste od července do října vzácně v listnatých lesích, téměř výhradně pod buky. Upřednostňuje kyselé půdy.
Možná záměna
Vzhledem i ekologií velmi podobná holubinka nádherná (Russula nobilis) má palčivou dužninu a bílý výtrusný prach.
Holubinka lesní (Russula silvestris) vytváří o něco větší plodnice, má bílý nebo bělavý výtrusný prach, palčivou dužninu a prosíťované výtrusy.
Obdobně zbarvená holubinka vrhavkovitá (Russula emeticicolor) s mírnou chutí dužniny má bílý výtrusný prach a jemně zrnitou pokožku klobouku.
Holubinka vodnatá (Russula aquosa), často s mírnou chutí dužniny, má bílý výtrusný prach, síťované výtrusy a roste obvykle pod jehličnany na vlhkých stanovištích.
Hojná holubinka dívčí (Russula puellaris) roste pod jehličnany, má nápadně žloutnoucí třeň i dužninu.
Holubinka raná (Russula nauseosa) roste ve smrčinách, má žlutý výtrusný prach.
Kuchyňské využití
Je jedlá, pro vzácnost a křehkou konzistenci však kulinářsky bezvýznamná.
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Armada F. (2015): Quelques champignons rares ou intéressants, récoltés dans le sud-est de la France en 2008, 2009 et 2010. |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
