Russula silvestris

Úvodní stránka

Myko atlas - Russula silvestris

Russula silvestris (Singer) Reumaux 1996

holubinka lesní

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Russula

Synonyma

Russula emetica f. emeticella Singer 1932
Russula emetica f. silvestris Singer 1932
Russula emetica subsp. emeticella (Singer) Singer 1958
Russula emetica var. silvestris Singer 1924
Russula emeticella (Singer) Romagn. 1962
Russula emeticella var. emeticella (Singer) Romagn. 1962
Russula emeticella var. splendens Reumaux 2003
Russula silvestris var. silvestris (Singer) Reumaux 1996

Popis

Klobouk je široký 30–75 mm, středně masitý, v mládí polokulovitý, brzy sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, obvykle rozmytě skvrnitě červený, růžově červený, růžový, ve středu někdy nažloutlý nebo žlutookrový, v dospělosti bělavě vybledající, vzácně téměř celý bílý. Okraj je zprvu hladký, v dospělosti krátce až dlouze rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout téměř ke středu klobouku.

Lupeny jsou středně husté až prořídlé, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni připojené až úzce připojené, některé větvené, bělavé, někdy s nepravidelně pilovitým ostřím.

Třeň jsou válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–60 x 10–20 mm, pod kloboukem občas mírně rozšířený, brzy houbovitě vycpaný, spíše křehký, za vlhka pružnější, v dospělosti jemně podélně vrásčitý, bílý, poraněním a stářím někdy žloutnoucí nebo šednoucí.

Dužnina je křehká, houbovitá, bílá, téměř neměnná, za sucha nejvýše mírně žloutnoucí. Vůně je nevýrazná nebo ovocná. Chuť je středně palčivá, palčivost rychle pomíjí.

Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; fenol – hnědá; guajak – pomalu a nevýrazně modrá.

Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/255/242).

Výtrusy jsou široce oválné, 7,5–10 x 6,5–8 µm, s vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.

Výskyt

Roste od září do listopadu, nehojně v jehličnatých i listnatých lesích, na okrajích lesů i pod jednotlivými stromy v otevřené krajině, především pod duby a borovicemi, často v mechu, upřednostňuje křemičité a kyselejší půdy. Nalezena pod duby i na velmi suchých lokalitách stepního charakteru.

Možná záměna

Holubinka vrhavka (Russula emetica) je silně palčivá, roste na vlhkých až podmáčených stanovištích, především pod smrky.

Holubinka nádherná (Russula nobilis) má pevnější plodnice, menší výtrusy a roste především pod buky.

Holubinka březová (Russula betularum) roste na vlhkých až podmáčených stanovištích zejména pod břízami, má velmi křehké plodnice, velmi rychle růžově bíle vybledávající pokožku klobouku a o něco větší výtrusy.

Kuchyňské využití

Je nejedlá, pro palčivost nepoživatelná.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Russula.

Literatura

	Hampe F., Eberhardt U., Kleine J., Verbeken A. (2013): Russula rhodomelanea and the question of Russula emeticella. Zeitschrift für Mykologie 79/2: 377-403
	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento