Russula veternosa Fr. 1838
holubinka mdlá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 40–90 mm, v mládí polokulovitý až sklenutý, později ploše rozložený a mělce prohloubený, narůžovělý, načervenalý, světle oranžový, často smetanově, okrově nebo naolivověle vybledající. Okraj klobouku je v dospělosti krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha matná až sametová, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout asi do 1/2 poloměru.
Lupeny jsou spíše husté, později prořídlé, křehké, ke třeni úzce až zaobleně připojené, nejprve smetanové, nakonec okrové až žluté.
Třeň je válcovitý, 40–70 x 10–20 mm, na bázi někdy zúžený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný až komůrkovitý, v horní části ojíněný, podélně vrásčitý, bílý, na bázi někdy nahnědlý, poraněním a stářím šednoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a stářím šednoucí. Vůně je nevýrazná, u zasychajících plodnic medová. Chuť je středně palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžová, růžová; fenol – hnědá; guajak – rychle a intenzivně modrá.
Výtrusný prach je žlutý (4a–b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/184/102).
Výtrusy jsou široce oválné, 6,5–9 x 6–7,5 µm, se střední až vysokou ornamentikou a většinou izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste od srpna do října, vzácně v listnatých lesích, zejména pod duby, buky a lípami, upřednostňuje zásadité a humózní půdy.
Možná záměna
Charakteristickým znakem je medová vůně zasychajících plodnic. Podobně vonící holubinka medovonná (Russula melliolens) je nepalčivá. Ostatní podobné holubinky se žlutým výtrusným prachem a palčivou dužninou vůni po medu nevykazují.
Holubinka hájová (Russula decipiens) má tmavší výtrusný prach (4e), výtrusy s hřebínky vytvářejícími někdy náznak síťky a může vonět pryskyřičně.
Holubinka vínově purpurová (Russula vinosopurpurea) má tmavší výtrusný prach (4c–4d), vysokou izolovaně ostnitou ornamentiku výtrusů a ostře palčivou dužninu.
Holubinka měďová (Russula decipiens) má tmavší výtrusný prach (4d–4e) a rychlejší reakci s guajakovou tinkturou.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Urentes.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
