Russula vinosopurpurea Jul. Schäff. 1938
holubinka vínově nachová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, tlustě masitý, zprvu polokulovitý, později sklenutý až plochý a ve středu mírně prohloubený, se zprohýbaným okrajem, kalně vínově červenohnědý až černopurpurový, často žlutě nebo okrově skvrnitý, na okraji dlouho hladký, nakonec jen krátce a nevýrazně rýhovaný. Pokožka klobouku je spíše matná, hladká, lze ji sloupnout asi do poloviny poloměru.
Lupeny jsou úzce připojené, až 12 mm široké, spíše husté, u třeně často vidlené, nejprve smetanové, nakonec oranžově žluté.
Třeň je válcovitý až kyjovitý, 40–80 x 10–25 mm, jemně vrásčitý, bílý, později našedlý.
Dužnina je bílá, šednoucí. Vůně je nevýrazná. Chuť je značně ostrá, především v lupenech.
Makrochemické reakce: FeSO4 – oranžová, růžová, po několika hodinách šedozelená; guajak – pomalu a nevýrazně modrá, někdy téměř negativní.
Výtrusný prach je žlutý (4c–4d).
Výtrusy jsou široce oválné, 8,5–10 x 6–8 µm, se středně vysokou až vysokou ornamentikou tvořenou izolovanými ostny bez spojek nebo téměř bez spojek.
Výskyt
Roste od července do října, nehojně v listnatých lesích pod duby, buky a habry, na vápnitých a jílovitých půdách.
Možná záměna
Holubinka měďová (Russula cuprea) má o něco tmavší výtrusný prach (4d–4e), v dospělosti výrazněji rýhovaný okraj klobouku a křehkou dužninu.
Holubinka hájová (Russula decipiens) má tmavě žlutý výtrusný prach (4e) a výtrusy s hřebínky vytvářejícími někdy dosti neúplnou síťku.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Urentes.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek |
