Scleroderma citrinum Pers. 1801
pestřec obecný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Sclerodermataceae Scleroderma |
Popis
Plodnice jsou o průměru 30–100 (150) mm, tvrdé, kulovité až bramborovité, na temeni trochu zploštělé, takže na průřezu mají většinou lehce oválný tvar. Okrovka je až 4 mm tlustá, tuhá, světle okrová až okrově hnědá, pokrytá výraznými políčkovitými šupinami či bradavkami. Plodnice je se substrátem spojena silnými kořenovými vlákny vyrůstajícími ze zesílené okrovky na bázi, vytvářející někdy náznak třeně.
Dužnina je v mládí bělavá až nažloutlá, je zřetelně oddělena od poměrně silné bělavé okrovky, později černofialová, jemně bíle mramorovaná, až černá, ve stáří zeleně šednoucí a měkká, proměňující se v práškovitou hmotu uvolňující výtrusy širokým nepravidelným otvorem nebo otvory na temeni plodnice. Chuť je mírná, vůně je příjemně kořenitá, houbová, vynikne při sušení, někdy i při rozkrojení čerstvé plodnice.
Výtrusný prach je olivově hnědý až černohnědý.
Výtrusy jsou téměř kulovité o průměru 8–14 µm, síťnatě ornametované.
 |
Výskyt
Roste od července do listopadu, většinou ve skupinách, především na chudších kamenitých a písčitých půdách pod jehličnatými (borovice) i listnatými stromy (bříza, buk, dub), s nimiž tvoří mykorhizu. Staré plodnice mohou přetrvávat dlouho do zimy.
Na pestřci obecném (Scleroderma citrinum) parazituje nehojný hřib příživný (Pseudoboletus parasiticus).
Možná záměna
Pestřec bradavčitý (Scleroderma verrucosum) a pestřec jamkatý (Scleroderma areolatum) vytváří menší plodnice s méně nápadnými šupinkami a mají izolovaně ostnité výtrusy.
Kuchyňské využití
Jedovatá houba. Někteří houbaři však velmi mladé plodnice, které mají ještě bílou dužninu, krájí na plátky, suší a používají v malém množství jako houbové koření. Kuchyňské uplatnění pestřců ale nelze doporučit, některé osoby jsou na obsažené jedovaté látky značně citlivé. Houbové koření lze připravit i z jedlých druhů hub.
 |
 |
 |
 |
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0066-2021-0124 (12.08.2021, Středočeský kraj)
0066-2017-0204 (05.11.2017, Královehradecký kraj)
