Strobilurus tenacellus

Úvodní stránka

Myko atlas - Strobilurus tenacellus

Strobilurus tenacellus (Pers.) Singer 1962

penízovka nahořklá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Physalacriaceae
Strobilurus

Synonyma

Collybia stolonifera (Jungh.) Sacc. 1887
Collybia tenacella (Pers.) P. Kumm. 1871
Marasmius tenacellus (Pers.) J. Favre 1939
Pseudohiatula tenacella (Pers.) Métrod 1952

Popis

Klobouk je široký 10–25 mm, nejprve sklenutý, později ploše rozprostřený, někdy s tupým středovým hrbolkem, hladký, za sucha matný, slabě hygrofánní, nejčastěji hnědý, okrově hnědý až rezavě hnědý. Na téže lokalitě ve stejný čas můžeme najít plodnice s kloboukem světlým až dosti tmavým. Okraj klobouku, někdy světlejší než jeho střed, může být za vlhka lehce prosvítavě rýhovaný.

Lupeny jsou spíše husté, bílé nebo lehce našedlé, u třeně volné, na ostří někdy nažloutlé.

Třeň je válcovitý, 20–80 x 1–3 mm, hladký, okrový, žlutookrový, bezprostředně pod kloboukem bělavý, na bázi až okrově hnědý a ochmýřený, tuhý a pružný, někdy dlouze kořenující.

Dužnina je tenká, bělavá. Vůně je lehce houbová. Chuť je nahořklá, někdy však mírná.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptické nebo ledvinovité, 5,5–7,5 x 2,5–4 (průměr 6,4–6,6 x 3,1–3,3) µm. Průměrný poměr délky a šířky je obvykle větší než 2,0.

Cystidy na lupenech jsou úzce vřetenovité, velké 45–85 x 8–12 µm. Cheilocystidy (na ostří lupenů) bývají obvykle o něco menší než pleurocystidy (na ploše lupenů).

Výskyt

Roste hojně na borových šiškách obvykle ponořených v zemi, zdánlivě z půdy, často v nízké trávě nebo v mechu, pod borovicemi, v lesích, v městských parcích, ale i pod jednotlivými stromy. Nalézáme ji nejvíce od dubna do května, ale plodnice se mohou objevovat i na podzim.

Možná záměna

Velmi podobná penízovka smrková (Strobilurus esculentus) roste na smrkových šiškách.

Penízovka provázková (Strobilurus stephanocystis), která velmi často roste ve stejný čas na téže lokalitě, je obvykle rozlišitelná pouze mikroskopicky - má na lupenech široce kyjovité cystidy a o něco větší výtrusy. Chceme-li určovat s jistotou, musíme pro souběžný výskyt obou druhů mikroskopovat prakticky každou plodnici.

Kuchyňské využití

Je uváděna jako jedlá houba, pokud ovšem nemá hořkou dužninu. Sotva však budeme ochutnávat každou plodnici, abychom rozlišili penízovku nahořklou (Strobilurus tenacellus) od penízovky provázkové (Strobilurus stephanocystis). Vzhledem k hromadnému výskytu a snazšímu určení se téměř výhradně sbírá penízovka smrková (Strobilurus esculentus).

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha