ADMINS.CZ Virtis s.r.o. Subway
 

Houby

Přehled článků

Seznam všech článků této sekce

Strana 2 / 2, články 11 - 20 / 20

 <   1   2   > 

článek  Zajímavosti ze světa hub - vodní houby

sekce  Houby

autor článku  Radim Dvořák, 28.11.2012

křehutka orobincová - Psathyrella typhae - foto: Jiří Burel

křehutka orobincová - Psathyrella typhae
foto: Jiří Burel

Co je to houba?

Většina houbařů si pod pojmem "houba" představí například hřib, lišku, bedlu, zkrátka houby s plodnicemi, rozlišenými na klobouk a třeň a mající na spodní straně klobouku rourky (lidově trubičky, trubky, díry...) nebo lupeny (lidově čárky, chladiče...). Pokročilejší houbaři vědí, že útvar, který běžně nazýváme "houbou" je ve skutečnosti plodnice, tedy rozmnožovací orgán houbového organizmu, jehož trvalejší, větší, ale méně nápadná část - podhoubí (mycelium) - je ukryta pod povrchem půdy nebo substrátu. Vztah plodnice k houbě je přitom stejný jako vztah jablka k jabloni.

Co vše patří mezi houby?

Mnozí z vás vědí, že houby nejsou ani rostliny ani živočichové, ale tvoří samostatnou říši organizmů. Tato říše, latinsky označovaná Fungi, zahrnuje nejen houby tvořící makroskopické plodnice, ale mnohem širší spektrum organizmů. Mikroskopické, plodnice netvořící organizmy pak tvoří převážnou většinu všech hub.

Názory na to, co vše patří mezi houby, se v průběhu let s postupujícím výzkumem měnily. Největší změny proběhly v posledních desetiletích spolu s rozvojem moderních taxonomických metod, především molekulárních, tady analýzy DNA.

Dříve tak byly mezi houby řazeny hlenky ("Myxomycota"), které jsou polyfyletické a do říše hub se již ani jedna jejich větev neřadí. Patřily sem také řasovky či plísně vaječné (Oomycota), které dnes patří do částečně umělé říše Chromalveolata.

Mezi pravé houby patří chytridie (Chytridiomycota), saprofyté nebo parazité žijící především ve vodním prostředí, dále Glomeromycota, tvořící arbuskulární mykorhizy odhadem s 80% cévnatých rostlin a jen zřídka tvořící makroskopické útvary označitelné jako plodnice (ukázka zde), a nakonec nejpopulárnější houby vřeckovýtrusé - askomycety (Ascomycota) a houby stopkovýtrusé - bazidiomycety (Basidiomycota). Mezi houby vřeckovýtrusé patří ovšem kromě hub tvořících plodnice (např. smrže - Morchella, ucháče - Gyromitra, řasnatky - Peziza) také tzv. pravé kvasinky (Saccharomycotina), bez nichž bychom neznali pivo ani víno, a palcatky či kadeřavky (Tahprinomycotina), kam patří mnozí parazité rostlin a tzv. nepravé kvasinky. Do hub stopkovýtrusých pak řadíme kromě hub tvořících plodnice nejrůznějších tvarů také hospodářsky významné parazity rostlin - rzi (Pucciniomycotina) a sněti (Ustilaginomycotina). Některé vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby žijí v symbióze se zelenými řasami nebo se sinicemi a tvoří s nimi komplexní organizmus - lišejník.

Kde všude najdeme houby?

Pojďme se nyní zaměřit na houby s makroskopickými plodnicemi, takzvané makromycety, což jsou téměř bez výjimky vlastní houby vřeckovýtrusé (Pezizomycotina) a houby stopkovýtrusé ze skupiny Agaricomycotina. Při otázce, kde budeme tyto houby (a dále již bude slovo houby používáno v tomto úzkém smyslu) hledat, napadne většinu lidí ihned intuitivní odpověď - v lese. Tato odpověď je v zásadě správná, les je totiž protkán sítí podhoubí a bez hub by nemohl existovat, ale zdaleka nevystihuje všechny biotopy. Houby rostou také na loukách, stepích, pouštích, na organickém materiálu, ve městech, dokonce v lidských obydlích, zkrátka všude kolem nás.

Opravdu všude? Napadlo by někoho hledat houby přímo ve vodě? Z našich krajů známe několik vřeckovýtrusých hub, rostoucích přímo ve vodě, například míhavky (Vibrissea) a vodničky (Cudoniella), rostoucí na dřevě v čistých potůčcích. Tyto houby mohou být někdy úplně ponořené pod vodou, většinou ale rostou poloponořeně na rozhraní vody a vzduchu. Na našich stránkách jsou vyobrazené v článcích 594, 637646.

A co vodní houby stopkovýtrusé? Pokud marně pátráte v paměti, není to vaše chyba. Z našich končin skutečně vodní druhy bazidiomycetů neznáme. Těsně nad vodní hladinou roste například křehutka orobincová (Psathyrella typhae), ale skutečně vodním druhem není. A jak je tomu jinde ve světě?

Vodní druhy stopkovýtrusých hub

Na podzim roku 1974 pátrali studenti z americké University of Washington v Seattlu na bažinatém okraji městského sladkovodního jezera Lake Union po mikroskopických houbách. Kultivací drobných původně ponořených klacíků pod destilovanou vodou opakovaně vypěstovali neznámý drobný gasteromycet. Popsali jej jako nový druh Limnoperdon incarnatum v roce 1976. Jeho plodnice jsou necelý milimetr velké na vodní hladině plovoucí bělavé kuličky, spojené se substrátem myceliovými vlákny. V době zralosti obsahují červené výtrusy. Zajímavé je, že tento druh byl již kromě původní lokality nalezen i v Jižní Americe, Japonsku, Jižní Africe a také v Evropě v Rakousku (viz mapkaWikipedia).

Jsou rovněž známé druhy bazidiomycetů, rostoucí na dřevě v mořské vodě. V roce 1959 byl ponořeného dřeva na pobřeží Floridy popsán druh Nia vibrissa, tvořící několik milimetrů velké hnědavé bochánky. Později byl nalezen na dalších místech na mangrovovém nebo naplaveném dřevě a dokonce vyrostl i na dřevě z vyzvednutého vraku anglické válečné lodi Mary Rose ze 16. století. V roce 1965 byl popsán druh Halocyphina villosa, tvořící bělavé kuličky o velikosti čtvrt až půl milimetru. V současné době jsou již známy desítky druhů mořských bazidiomycetů.

Všechny výše zmíněné vodní stopkovýtrusé houby by byly dříve řazeny do dnes již taxonomicky překonané umělé skupiny břichatek (Gasteromycetes). Tato skupina se vyznačuje tzv. statismosporami - výtrusy, které nejsou aktivně vymršťovány do okolního prostředí. V rozšiřování jim napomáhá vítr, voda nebo živočichové. I tvar plodnice bývá často uzavřený a výtrusy se v době zralosti dostávají ven speciálním otvorem (např. pýchavky - Lycopredon, hvězdovky - Geastrum, palečky - Tulostoma) nebo rozpadem celé plodnice nebo její podstatné části (např. vatovec - Langermannia, plešivky - Calvatia), případně může být plodnice podzemní (např. kořenovce - Rhizopogon, černoušky - Melanogaster). Plodnice může mít také specializovaný tvar a výtrusy v atraktivním balení pro hmyz ve formě páchnoucího slizu, jako je tomu u řádu hadovkotvarých (Phallales).

Naproti tomu u kloboukatých hub, chorošů apod. jsou výtrusy aktivně vystřelovány do okolí, jde tedy o balistospory. Existuje ale klasická kloboukatá houba, rostoucí pod vodou? Kupodivu ano a byla objevena teprve nedávno. V řece Rogue River v jižním Oregonu (USA) byl objeven nový druh křehutky, popsaný v roce 2010 a nazvaný příhodně Psathyrella aquatica, tedy křehutka vodní. Tato houbička má vzhled běžné křehutky, ale roste v poměrně prudce tekoucí vodě z ponořeného dřeva a organických naplavenin. Aby se v proudu nezlomila, má značně tuhý vláknitý třeň. Doposud neztratila schopnost produkovat balistospory, jde tedy o vývojově mladou adaptaci. Na její fotografie se můžete podívat zde, zde a na youtube můžete shlédnout krátký film, ukazující tuto křehutku v přirozeném prostředí.

Literatura

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Změny v mykologické nomenklatuře

sekce  Houby

autor článku  Radim Dvořák, 1.10.2011

Ve dnech 23. - 30.7. 2011 proběhl v australském Melbourne 18. Mezinárodní botanický kongres. Jedním z jeho závěrů jsou i změny v Mezinárodním kódu botanické nomenklatury, které se týkají i mykologie, neboť mykologická nomenklatura (vědecká jména hub) se tímto kódem řídí.

Dříve byl kód nazýván International Code of Botanical Nomenclature (ICBN), nyní ve vztahu ke změnám zařazení různých dotčených skupin organizmů proběhlo přejmenování na International Code of Nomenclature for algae, fungi, and plants (ICN). Jeho působnost se vztahuje na rostliny, řasy, houby a houbové organizmy, tj. zahrnuje například i sinice, chytridie, oomycety, hlenky a fotosyntetizující i taxonomicky příbuzné nefotosyntetizující prvoky.

Nejdůležitější změny

  • Popis nového taxonu (druhu, variety, rodu...) již nemusí být v latině, je možné použít angličtinu.
  • Je zrušena dualita jmen pro anamorfu a teleomorfu.
  • Za platnou publikaci je považována i elektronická publikace.
  • Nová mykologická jména musejí být před publikací zaregistrována v "uznávaném úložišti", což je v současné době MycoBank. Při publikaci musí být uveden identifikátor jména, přidělený při registraci.

Doplnění ze 3.1.2012

Změny jsou platné od ledna 2012.

Více (anglicky):

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Mj. i k cenám volně rostoucích tržních hub…

sekce  Houby

autor článku  Aleš Vít, 5.8.2011

Cepes - neboli bílé hřiby, tržnice ve francouzském Evianu

Cepes - neboli bílé hřiby, tržnice ve francouzském Evianu

Stročky trubkovité a lišky nálevkovité z téhož tržiště

Stročky trubkovité a lišky nálevkovité z téhož tržiště

Košík aktuálně rostoucích českých tržních-kodexových hub

Košík aktuálně rostoucích českých tržních-kodexových hub

Divoce rostoucí (čerstvé) jedlé houby, čili druhy z volné přírody se už od pradávna s oblibou prodávaly na trzích.

Pro kupující obyvatelstvo (zejména městské), které se ke sbírání hub ať už z jakýchkoli důvodů běžně nedostalo, byly houby tradičním a vítaným zpestřením jídelníčku.

Prodejcům naopak tato činnost přinášela vítaný příjem, aniž by na jeho dosažení byli nuceni vynaložit nepřiměřené náklady.

Sortiment hub povolených k prodeji se v průběhu času měnil a zprvu v něm převažovala jistá volnost, založená na značné míře důvěry ze strany kupujících v dobré znalosti nabízených hub prodávajícími.

To se, bohužel, někdy neobešlo bez tragických následků. Mj. také proto byly podmínky prodeje hub postupně upravovány. Konečně, tak je tomu i dnes.

Tržní prodej jedlých, volně rostoucích druhů hub je, na rozdíl od nás, zcela obvyklý namátkou v sousedním Německu, v Rakousku, ve Švýcarsku, ve Francii, v Itálii a jistě i v dalších zemích.

Možnost legálního prodeje hub, na k tomu určených místech, u nás vyžaduje splnění i některých dalších nezbytných náležitostí ze strany prodávajícího. Bylo by jistě zajímavé se s nimi alespoň rámcově seznámit, napíšu o tom zvlášť.

Zajímavou náležitostí prodeje tržních druhů hub je jejich cena. Houby buď rostou, nebo ne. A tímto fenoménem se logicky a už od nepaměti řídí jejich prodejní i výkupní cena, daná nabídkou a poptávkou.

Ani v době budování minulého režimu s centrálně řízenou státní cenotvorbou tomu nebylo jinak.

Ceny hub na tržištích západně od našich hranic nejsou nikterak nízké. Houby se tam kupují jen po několika plodnicích a jejich pozice v pokrmech má převážně povahu pochutiny. Tedy žádná smaženice v podobě variace na koš hub, kopu vajec a hroudu másla, jak je běžným zvykem u nás.

V těchto dnech v ČR panuje sezóna plného růstu hub, jejich cena by tedy předpokládaně měla odrážet situaci v nabídce a poptávce ve prospěch převyšující nabídky.

Pro zajímavost se podívejme na aktuální ceny hřibu obecného a lišky obecné.

Pro získání této informace jsem navštívil pražský velkoobchod MAKRO, kde bývají volně rostoucí i pěstované druhy hub sezónně i celoročně, dle konkrétních druhů, běžně k dostání. Nabízené houby jsou tuzemského původu.

Ceny jsou přepočteny na konečnou výši s DPH.

Cena u hřibu smrkového je Kč 550,- za 1 kg

(prodej v loubeném košíku po 1 kg)

Cena u lišky obecné je Kč 350,- za 1 kg

(prodej v loubeném košíku po 400 g)

 

Uvedený velkoobchod je možno považovat za prodejní místo, blížící se prostředí volného prodeje hub. To uvádím proto, neboť prodej hub na klasických tržištích, na rozdíl od už zmíněných zemí západně od nás, je u nás dnes spíše jen výjimkou a nemám jiné, odpovídající srovnání.

Je zajímavé si porovnat uvedenou cenu hub s předpokládanou cenou týchž hub, pokud by byly nyní ve volném prodeji na tržištích, kde (na rozdíl od MAKRO), je možné o jejich ceně smlouvat.

Jinou otázkou je, kolik pozitivního pro věc udělá každý český houbař, který si kromě pohybu na zdravém vzduchu přinese z lesa domů navíc i košíček hub.

Nabízí se i otázka motivace některých houbařů vykonat pro svou potřebu zkoušku ze základní znalosti hub (samozřejmě těch tržních-kodexových) a přilepšit si každoročně nějakou tou korunou navíc do osobního rozpočtu.

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Na houby s kompaktem

sekce  Houby

autor článku  Aleš Vít, 16.7.2011

1. Popelničky stlačené - foto s použitím zrcadlovky NIKON D200

1. Popelničky stlačené - foto s použitím zrcadlovky NIKON D200

2. Foto téhož s použitím kompaktu Panasonic LUMIX DMC-LX5

2. Foto téhož s použitím kompaktu Panasonic LUMIX DMC-LX5

3. Digi kompakt a detailní scéna

3. Digi kompakt a detailní scéna

4. Digi kompakt a doprovodná houbařská tématika

4. Digi kompakt a doprovodná houbařská tématika

Soudě dle množících se snímků hub z různých koutů republiky, docházejících nám elektronickou poštou spolu s dotazy nejrůznějšího zaměření, utěšeně roste počet houbařů, kteří si do lesa, kromě košíku a dalších nezbytností, berou i fotoaparát. V drtivé většině je to zřejmě „digi-kompakt“. Digitální éra tedy vstoupila v tomto ohledu naplno i mezi houbaře.

Každý myko fotograf vám nejspíš potvrdí, jakou zátěž navíc na toulkách přírodou obnáší kompletní foto výbava, spojená s pořizováním snímků klasickou či digitální zrcadlovkou s výměnnými objektivy.

Díky rychlému zdokonalování foto techniky lze dnes houby již vcelku obstojně fotografovat i digitálními kompakty. Jistě zdaleka ne všemi kompakty a ne vždy se stejným výsledkem. Vhodné jsou, bez rozdílu značky, myšleno co do jejich vybavení, zejména přístroje střední a vyšší třídy.

Moje prvotní „kompaktní“ zkušenosti (souběžně s používáním zrcadlovky, což trvá dodnes) byly spojeny se značkou Canon PowerShot S40. Byla to taková robustní cihlička o mocnosti celých 4 MP, ale s překvapivě širokým programovým vybavením, které tehdy nadlouho předběhlo svou dobu. Foťák vyšel tehdy, v r. 2002, bratru na nějakých 25 000 (firemních) peněz, což rozhodně nebyla láce. Jakmile jsem zjistil, že s ním lze obstojně (ale to jen sem tam) pořídit i snímek houby, privátně jsem si pořídil už o něco modernější, ale dodnes až kultovně elegantní, celokovový a roztomile maličký Canon IXUS 50. Od něj jsem pokračoval vpřed přes několik jeho pokročilejších jmenovců. S každým dalším už se houby na snímcích dařily lépe.

Za zmínku stojí upozornění, že současně s možným výběrem mnoha kvalitních digi-kompaktů, se v obskurních nabídkách mj. průběžně objevují i na oko výkonnější, o poznání levnější, ale vesměs nekvalitní bakelitová chrastítka, kterým se ovšem bedlivě vyhýbejte.

Kromě doplňkového focení hub mně „kompaktíky“ báječně slouží i jako pohotové reportážní zápisníky událostí běžného života. Mám zároveň i příležitost porovnávat rozdílnosti digitální podoby výstupů při fotografování hub zrcadlovkou a kompaktem.

U většiny dnešních kompaktů slušnější třídy je k dispozici standardně vysoké programové a uživatelsky příznivé vybavení. Pro fotografování hub by měly být samozřejmostí, mj. režimy A a P, manuální ostření, makro od několika málo cm, a pak to nejdůležitější, co od nepaměti dělá „foťák foťákem“, tedy co nejlepší objektiv.

Mimo již zmíněné zrcadlovky, používám k focení hub dnes stále častěji i kompakt. V současnosti vlastním Panasonic LUMIX DMC-LX5 (před ním LX3). Je až na svůj název naprosto shodný s aparátem LEICA D-LUX5, který si ovšem držitel této značky nechá patřičně zaplatit. Aktuálně kolem 17.500,- Kč, zatím co LX5 stojí pod 10.000- Kč.

Kromě mnoha dalších uživatelských vlastností, zaměřených pro nejširší možné použití, o nichž hovoří manuál, je tenhle přístroj zajímavý vcelku robustním, opticky precizně sestaveným, brilantně kreslícím a vysoce světelným objektivem LEICA DC VARIO-SUMMICRON. Rozsah jeho ohniskové vzdálenosti (kino) je 24-90, o skvělé světelnosti f/2.0 – f/3.3.

To mi běžně umožňuje ostře snímat z ruky mj. i v nepříznivých světelných podmínkách, kdy mnohé jiné kompakty už selhávají. Mám na mysli především snímky hub, kdy fotím vleže, pouze s opřenými lokty a s aparátem mezi dlaněmi. Osvědčilo se mi snímat s přednastaveným režimem P, případně A, s nastavením bodového zaostření. Neobávám se použít řízené přiblesknutí při snímání v protisvětle.

Výsledky jsou samozřejmě úměrné času, věnovanému na osahání všech možností přístroje. Je jich, jako dnes v podobných případech a u všeho, opravdu habaděj. Přiznávám, že většina z nich mne doposud nechává v klidu.

Sluší se na několika ukázkách prezentovat výsledky sděleného.

Pro srovnání rozdílů při snímání téhož (první dva snímky) jsem záměrně volil fotograficky obtížnější DEMO scénu „bílé houby na tmavém pozadí“:

1. zrcadlovkou NIKON D200 se špičkovým výměnným objektivem AF MICRO NIKOR 60 mm 1:2.8 D

2. zmíněným kompaktem Panasonic LUMIX DMC-LX5

Mám za to, že celkový rozdíl výsledného podání je v obou případech zanedbatelný.

3. dobrý kompakt hravě svede i vykreslení poznávacích znaků hub na detailní scéně

4. s kompaktem je radost se věnovat i doprovodným snímkům, např.  na téma houby v kuchyni

Na závěr bych měl dodat, že fotografování hub zrcadlovkou s výměnnými objektivy a vším, co k této krásné činnosti náleží - a snímání téhož, letmo, digitálním kompaktem, jsou v mnohém stále ještě dva rozdílné světy.

Ale i tak, pokud dostanete chuť, která časem může přerůst v zálibu, dejte se inspirovat a přidejte si k cestě za houbami do košíku pro radost i pro jistotu svůj kompakt.

Přišla doba dovolených a prázdnin, pro mnohé spojený s pobytem v přírodě. Nezapomeňte nám, proto, napsat a podělit se o vaše vlastní zkušenosti (třeba i ty úplně první) s fotografováním hub digitálním kompaktem.

Na mnoho vašich skvělých snímků hub, jakož i zpráv o čase, který trávíte při houbaření, se těší autor příspěvku, jednotlivé zdejší rubriky i všichni návštěvníci našich spolkových stránek.

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Z pondělní přednášky...

sekce  Houby

autor článku  Aleš Vít, 31.5.2011

Hojná účast s poutavým výkladem

Hojná účast s poutavým výkladem

Některé aktuálně rostoucí druhy hub

Některé aktuálně rostoucí druhy hub

Demonstrování důležitých poznávacích znaků hub

Demonstrování důležitých poznávacích znaků hub

Holubinky - mnohé z nich jsou velmi chutné

Holubinky - mnohé z nich jsou velmi chutné

Včerejší demonstrace aktuálně rostoucích hub v rámci přednášky "Houby Polabí" Jiřího Burela na pražské VŠUP byla ve znamení jejich druhově se postupně obohacujícího výskytu.

Kromě končících časně jarních druhů (č. májovky, z. podtrnky) se v hojnějším zastoupení objevily první hřibovité a již i některé jarně letní druhy.

Mezi mnoha jinými tu byly pečárka ovčí, opeňka měnlivá, hřiby dubový, kovář a koloděj, křemenáč dubový a klouzek zrnitý a také šest druhů, s převahou jedlých a chutných holubinek. Jako jedna z časnějších muchomůrek se objevila i růžovka alias v kuchyni všestranně použitelný masák.

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Pozdrav z dovolené

sekce  Houby

autor článku  Aleš Vít, 5.4.2011

Coltricia sp. - ďubkatec - foto: Pavel Nepraš

Coltricia sp. - ďubkatec - foto: Pavel Nepraš

Pozdrav v podobě snímku houby, pořízený letos v březnu na exotické dovolené v Thajsku, zaslal do redakce ČMS náš příznivec, pan Pavel Nepraš z Mělníka.

Houbu nalezl a snímek pořídil na ostrově KO SAMUI. Jedná se nejspíše o některý ze zástupců stopkovýtrusých hub z rodu Coltricia - ďubkatec, (čeleď kožovkovité), který čítá vícero druhů.

V našich podmínkách se nejčastěji setkáme s druhem Coltricia perennis – ďubkatec pohárkovitý. Z dalších jsou to například C. montagnei – ď. Montagneův či C. cinnamomea – ď. skořicový.

Ďubkatec na snímku tedy může být jak některým z u nás se vyskytujích druhů, stejně tak jako, s ohledem na exoticky vzdálené místo jeho nálezu, odlišným druhem od těch našich.

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Jaro na startu

sekce  Houby

autor článku  Aleš Vít, 26.3.2011

Jaterník trojlaločný, j. podléška - Hepatica nobilis

Jaterník trojlaločný, j. podléška - Hepatica nobilis

Bažanka vytrvalá - Mercurialis perennis

Bažanka vytrvalá - Mercurialis perennis

Kačenka česká - Ptychoverpa bohemica

Kačenka česká - Ptychoverpa bohemica

Ohnivec černý - Plectania melastoma

Ohnivec černý - Plectania melastoma

Po oteplení v posledních několika dnech zaznamenává pozvolný nástup jara i příroda v okolí Prahy.

Letos, oproti jiným letům sice později, ale již naplno, vyrůstají v okolních hájích spolu s podléškami také bažanky.

Ty jsou zpravidla signálem pro výskyt jedněch z prvních jarních zástupců jedlých hub, kačenek českých, i když zatím převážně jen pod zplaněnými, po hájích porůznu vtroušenými třešňovými solitéry.

Jinou, na pohled roztomilou a malebnou houbičkou tohoto období je drobnější, spíše zřídkavější a snadno přehlédnutelný ohnivec černý, vyrůstající jednotlivě či po skupinkách ve světlejších lesích na rozkládajících se a v zemi ponořených větvičkách.

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Změna vyhlášky č. 157/2003 Sb. a tím i seznamu druhů hub určených k prodeji a průmyslovému zpracování

sekce  Houby

autor článku  Radim Dvořák, 4.11.2010

Dne 14.10.2010 vyšla vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 157/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, houby, brambory a výrobky z nich, jakož i další způsoby jejich označování, ve znění vyhlášky č. 650/2004 Sb.

V praxi to pro prodejce hub znamená především nové seznamy povolených druhů.

Plné znění vyhlášky ke stažení

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Jan Borovička a jeho blog o houbách

sekce  Houby

autor článku  Jan Borovička, 12.6.2010

Houby na počátku června a více než 10 dalších článků Jana Borovičky o houbách s barevnými fotografiemi na blogu iDNES.cz.

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Václavka smrková vypěstovaná v umělé kultuře

sekce  Houby

autor článku  Aleš Vít, 31.5.2010

Armillaria ostoyae - václavka smrková

Armillaria ostoyae - václavka smrková

Václavku smrkovou (Armillaria ostoyae) se po několikaletém úsilí podařilo vypěstovat členu ČMS, panu Františku Brabencovi ze Smržovky. Ze vzorků plodnic, donesených přímo z místa výskytu této houby, jejich postupnou laboratorní kultivací, výběrem vhodné sadby k naočkování mezikulturou a následně i přípravou správného substrátu se podařilo přenést řízený růst této saprotrofně parazitické jedlé houby do prostředí pěstírny hub. Podle F. B., mj., předcházelo tomuto pěstitelskému úspěchu období důkladného sledování a podrobného studia životních podmínek růstu václavky smrkové v jejím přirozeném prostředí.

Foto: Petr Hampl, MK ČMS Velké Hamry

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

Strana 2 / 2, články 11 - 20 / 20

 <   1   2   > 

 
 
Vstup pro členy ČMS
 

Jarní přednášky ČMS
začínají již v úterý
5. 3. 2019.

Pozor - změna zahájení!

Přednáška začíná již v 17:45.
Houby k určení přineste v 17:15.

Příspěvky a předplatné 2019

Členský příspěvek:

  • Studenti a senioři: 75,- Kč
  • Ostatní: 150,- Kč

Mykologický sborník:

  • Členové ČMS: 150,- Kč
  • Ostatní odběratelé: 200,- Kč

Podrobné informace najdete zde.

Vážení milovníci hub a houbaření!

Ještě jste nečetli
Časopis českých houbařů -
Mykologický sborník
?

Začtěte se do zajímavostí ze světa hub, které časopis přináší již od roku 1919.

Časopis si můžete snadno objednat zde na myko.cz.

titulní strana Mykologického sborníku 4/2018

Přístup do členské části stránek

Jste členem ČMS a ještě nemáte přístup do členské (neveřejné) části stránek myko.cz? Najdete zde Náleziště - nástroj na evidenci vlastních nálezů a spolupráci s kamarády a mykology při určování nálezů. Uvítáme také spolupráci odborníků na projektu Myko atlas.

Požádejte o přístupové údaje .

Chcete inzerovat na myko.cz?

Máte-li zájem o placenou firemní reklamu na našich stránkách, kontaktujte nebo .