Agaricus augustus Fr. 1838
pečárka císařská
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Agaricaceae Agaricus |
Synonyma
Agaricus perrarus Schulzer 1880
Popis
Klobouk je nejprve téměř kulovitý, později polokulovitý, nakonec ploše sklenutý nebo téměř plochý, velký a masitý, široký 80–200 mm, na krémovém podkladu hustě pokrytý žlutavě nahnědlými, až tmavě hnědými přitisklými šupinkami.
Lupeny jsou volné, nejprve bílé, brzy růžové, ve stáří purpurově hnědé od vypadávajícího výtrusného prachu.
Třeň je válcovitý, 100–200 x 20–40 mm, masitý, nad prstenem hladký, pod prstenem pokrytý většinou bělavými, nebo jemně nažloutlými šupinkami. Prsten je povislý, často potrhaný, bělavý. Báze třeně bývá často ponořena hluboko v substrátu.
Dužnina je bělavá nebo nažloutlá, v dospělosti světle červenohnědá, na řezu bez zásadních barevných změn. Vůně je dosti výrazná, anýzová až hořkomandlová. Chuť je mírná, oříšková.
Výtrusný prach je čokoládově hnědý.
Výtrusy jsou elipsoidní, 7–10 x 5–6 µm, tmavě hnědé, hladké.
 |
Výskyt
Roste nehojně prakticky ve všech typech lesů, ale také na zahradách či v parcích a to jak pod listnáči tak i pod jehličnany. Plodnice se objevují od léta do podzimu.
Možná záměna
Je poměrně dobře makroskopicky zařaditelným druhem, především díky svým mohutným plodnicím a kloboukem pokrytým přilehlými šupinami.
Vzhledově podobné mohou být některé pečárky z okruhu pečárky zápašné (Agaricus xanthodermus), např. pečárka koroptví (Agaricus phaeolepidotus) nebo pečárka perličková (Agaricus moelleri). Vytváří menší plodnice a jsou bez vůně nebo voní nepříjemně.
Pečárka Langeova (Agaricus langei) nebo pečárka lesní (Agaricus sylvaticus) mají na řezu červenající dužninu.
Kuchyňské využití
Pečárka císařská je dobrá jedlá houba, některými houbaři ceněná. Jedlé jsou všechny pečárky s anýzovou vůni.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Poznámky k systematice
Česky také žampión vzácný.
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
|
Kluzák Z., Smotlacha M., Erhartovi J. a M. (1985): Poznáváme houby, Svépomoc |
Nálezy
0066-2022-0159 (11.09.2022, Praha)
0071-2021-0053 (06.07.2021, Středočeský kraj)
0071-2019-0052 (07.07.2019, Středočeský kraj)
